Je zajímavé jak se na to už delší dobu koukám, jak ty domečky,vily,paneláky,okna,popelnice jsou si podobné,
jak je všichni důvěrně známe v různých /stejných/ městečkách ......a ty barvy ty to hezky jistí...
Je vidět, že nesleduješ Anarelina díla chronologicky... žádný buzíci, je to domek, kde zloději dětí uschovávají svou kořist a nekale s ní kšeftují. Možná nabízí děti bohatým bezdětným párům, Jürgen a Ute už doma v Düsseldorfu chystají dětský pokojíček a radují se, nebo je nabízí bohatým nemocným lidem jako surovinu pro transplantace; nemocný Jürgen ve své pracovně hledí vážně do očí své zdravé ženy Ute (a nedělá to proto, že by toužil po její rohovce) a říká si "Schon bald!" Plötzlich klingt der Telefon: "Hallo, Herr Jürgen Wiese? Wir haben etwas für Sie..."
V pokoji se rozhostí tíživé ticho. Malý Cikánek Ferko si zatím nic zlého netuše hraje za zdmi růžového domečku s autodráhou a občas letmo položí ruku na vnitřní kapsu teplákové bundičky, kde skrývá peněženku, ukradenou na nádraží. Otec, Ferko st., bude mít radost, myslí si chlapec.
Schade, aber... hier sind keine glückliche Ende...
