Samota

Mlha, ta hustá a šedavě stříbřitá mlha, mě obklopovala jako obrovy ruce obepínají nebohého poutníka, který se dostal nevědomky do jeho revíru. Podíval jsem se směrem k zemi a uviděl své bosé nohy, jak našlapují na sněhobílou pokrývku, která přiléhá na ztuhlou zem. Opět jsem zvedl hlavu vzhůru a snažil se očima prorazit ten stříbřitě šedavý pancíř před sebou.Marně.Okolo uší mi zřetelně kvílela meluzína. Tiše,ale přestu ostře a zřetelně. Usoudil jsem, že jsem venku. Venku. No jo, ono se řekne venku, ale kde? A ta zpropadená mlha. Kéž by i ta sakramentská meluzína ztichla. Zakleju si od srdce. Nedaleko mého zorného pole jsem spatřil světýlko. Usmál jsem se sám pro sebe. Přes tu mlžnou oponu se mi to světýlko jevilo jako bludička, kterou jsem vlastně v životě neviděl. Jen si ji vybavuji ve své fantazii, společně s maminčinými pohádkami před spaním. "Ach,jo." Povzdechnu si.

Pomalu se otáčím a stojím na louce, opona z mlhy je pryč, sněhový koberec z pod mých nohou rozplynul. Sluníčko krásně hřálo, až mě to nutilo přivírat víčka. Něco není v pořádku, pomyslím si."Haló?!" Křiknu do toho nádherného panoramatu louky s jejím lesíkem po okrajích. Cvrkot kobylek a zpěv nejrůznějších druhů ptáků je mi odpovědí."Haló?!"Křiknu opět. A hle! K orchestru lučního hmyzu a zpěvavých ptáků se přidá i ozvěna mého hlasu. Otevřu oči?

Tak lidi, tohle je moje novější tvorba, žádná krev a nic podobnýho.Dal jsem si záležet na úpravě, tak to snad trošičku oceníte. Už se těším na připomínky a návrhy. Díky Sai