|
I.
Když stekl sten zahradou noci
propadala se po kapkách hlíny
do beznaděje
z hladin trčely bodce vzhůru
skleněné listoví břinkalo
a přes chmury
které chňapaly po jejím těle
nebylo vidět
na konečky prstů
Zbyl jen dotek
a tíha
co vážila kosti i vnitřnosti
II.
Pak obhroublý dech klopýtal cestou
slzy barvily úsvit
a nahodile se zachytávaly na kůži
V kruhu
se chtěla
(bláhová...)
dostat k počátku
III.
Napevno ji obepnuly chomáče houštin
(puklá víčka místo květů)
Zkusila se jimi prodírat
i když se bála sebemenšího pohybu v nich
jenž by předznamenal
další bolestivé vnuknutí dovnitř
do prasklého nádoru emocí
V rudých návalech horka
se kuličky potu (plody studu) vsakovaly do země
zima kousala do pat
a do oprýskané tváře
- požírala ji
Tonula…
Rozpouštěla se v přílivu skutečností | 
