j'en ai marre (Občasný)

Já si zvolil podobně. I když mi Sartrův ateismus přijde příliš militantní, připomněl bych dvě místa v jeho díle - pro inspiraci.

Podobu pekla, která není vázána ani na smrt a ani na ďábla najdeš v dramatu S vyloučením veřejnosti. Shrnul bych to do známé věty: "Peklo jsou ti druzí". Moje čtení této věty je ne zcela v duchu Sartra - ni ďáblu, ni bohu nejsi odpovědný, ale druhým lidem, kteří s tebou sdílejí - a spravují -  tuto planetu.

Druhým dílem je stěžejní myšlenka dramatu Mouchy (které počítám za nejlepší kus od Sartra) - tajemstvím moci bohů je to, že lidé si neuvědomují svou svobodu (ano, spojitost d f"alešným vědomím" je zřejmá a přiznaná). Pokud si ji lidé uvědomí (spíše: připustí) a přijmou ji, bozi ztrácejí moc. Něco jako smrt Boha u Nietzscheho. Stejně tak mám ale rád Kosíkovu větu o tom, že kde nevládnou bozi vládnou strašidla. Život mezi těmito dvěma póly je údělem lidí a tak trochu tím, co si představuji po Nietzscheho nadčlověkem.

Abych nepřekvapil, zakončím ještě Bělohradského větou, která se mi velmi pozdává. Pojednává o možnostech filosofování po Osvětimi. "Nesmíš se opřít o nic, co není smrtelné", formuluje první imperativ své filosofie a dodává: "Metafyzické kategorie jako esence, substance, první příčina jsou stejně lhostejné k životu jako bota esesáka".

Obdobně se mi vryla do paměti ta pasáž z Posledního pokušení Ježíše Krista (autor Nikos Kazantzakis byl za knihu exkomunikován), kde Ježíš na cestě do kláštera potká stařenu. Na její otázku kam jde, odpovídá že do kláštera, hledat Boha. Stařena se podiví, proč by měl Bůh přebývat mezi kleštěnci. Není snad Bůh tam, kde je rodina?

Vím, že hodně cituji - ale není to tím, že (jak mi bývá podsouváno) nemám vlastní názor nebo se snažím oslnit svým čtenářským deníkem (případnáým zájemcům se omlouvám, ale nevedu si ho). Taková interpretace mých slov mne vždycky mrzí. Výše uvedené řádky jsou zkrátka něčím co formovalo a je součástí mého světonázoru a já se rád s každým podělím o zdroje své inspirace.

Krátce řečeno - i já věřím v lidský rozum, který však neztotožňuji s racionalitou. Na druhou stranu nemám potřebu bojovat za ateismus - osm let jsem strávil na Biskupském gymnásiu a tak jsem mohl potkat snad všechny myslitelné odstíny křesťanství a ateismu. A musím říct, že některých křesťanů, ať žáků či učitelů si považuji dodnes. Vedlejší produktem mého středoškolského vzdělání jsou dvě alergie - stejnou vyrážku dostávám z vědeckého ateismu jako z křesťanského kýče.

Quasimodo (Občasný)

   Ve všem je zapotřebí znát jistou míru - zavrhování a ničení duševních hodnot přílišnou racionalitou je chyba stejně tak, jako odtržení se od reality. Pevně věřím v to, že jsem v určité míře schopen rozlišit relativní dobro od relativního zla a dokážu si vytvořit na dění kolem sebe vlastní názor - to je snad dost na seskupení buněk zvané člověk.

   Je to zatím nejzajímavější poznámka, jakou jsem pod svým výtvorem četl. Díky.