Cást svého života jsem prebýval na kolejích. Nemyslím tím mezi kolejnicemi, na pražcích, mezi výkaly, ale koleje vysokoškolské. Bydlel jsem na pokoji s Plaváckem a bylo to celkem fajn, jelikož jsme byli oba od prírody rozumný, porádný, se smyslem pro cistotu a úklid.

Jednou situace vyplynula tak, že jsme zustávali na svém pokoji i pres víkend. Nad touto celkem normální záležitostí se vznášel jeden temný mrak jménem hlad. Nadešel cas obeda a my se museli rozhodnout, co budeme jíst. Víc hlav víc ví, ale také jí. Na restauraci jsme nemeli peníze a na žebrání zase kuráž. A tak jsme se v mírné obave vrhli k lednicce a zacali se prehrabovat v zásobách. V dolní cásti lednicky se rozprostíral bílo-zelený mech z rozpadlých bucht, z nejž vycnívala mohutne vyklícená cibule, po níž šplhali jakési záhadné žížalky. Naše hladové zraky upoutala sekaná v policce. Jak se pozdeji ukázalo z naší sekané se behem tech pár týdnu vyvinula inteligentní forma života a z lednicky nám utekla. Ale nebyla to zrovna atletická sekaná, jelikož se pohybovala celkem pomalu a ke všemu ji ješte brzdil ten nános prachu na podlaze, takže mel Plavácek dost casu, aby sáhl ješte po loveckém salámu a hodil ho po sekané. Salám taky nebyl léty zrovna z nejmladších a ke všemu se z nej nejspíše stal voják z povolání. Byla z nej proste zelená guma. Jak se ukázalo, sekaná byla chytrejší než my a našemu útoku se vyhnula. Salám se odrazil od zeme a prolétl oknem. To se však dotklo naší cti a tak jsme se odhodlali k nekompromisnímu honu  na potravu. Potreny vrstvou prachu, jenž sloužila jako maskování, za opaskem a po kapsách munice z nekolikamesícních zásob  rohlíku, jsme nejprve usporádali bojovou poradu a rozdelili si funkce. Já byl pechota a Plavácek ostrelovac. Já se vydal vpred plížením, zatímco Plavácek vyskocil na postel, aby mel lepší prehled. Svým skokem do perin zpusobil mohutné rozvírení prachu, které prospelo spíše neprátelské strane. První ranený jsem byl já, jelikož Plavácek ukvapene vymrštil tri rohlíky, když za prachovou clonou údajne rozpoznal nejaký pohyb. Muj první dojem na tupé rány do hlavy byl, že útocí sekaná, strelbu jsem proto vší silou oplatil.

Až když jsme vystríleli celou munici a prach se cástecne rozptýlil skrze rozbité okno, mohli jsme zpozorovat škody a to nejen na pokoji, ale i na svých telech. Jenže boj neskoncil, navíc, když sekaná provokativne vybehla z pod postele a navíc, když Plavácek objevil modernejší zbrane. U skríne vzal ponožky, jenž zde byly oprené a nekolik mesícu vyckávaly na tuto príležitost. Ponožky byly na boj jako stvorené, jelikož pevne držely tvar a mely i úcinek halucinogenní. Jenže sekaná zase prekvapila svou chytrostí a utekla z okna. Plavácek skocil za ní a já za Plaváckem.

Možná by se mohlo zdát, že pád ze sedmého patra musí být smrtelný, jenže my jsme vyvázli jen s pár zlomeninami, jelikož jakoby jsme s tím pocítali, pod okny jsme meli slušnou hromadu odpadku, jenž nás zachránila a my si tak mohli doprát spokojený obed a to dokonce i s krmením od slicných sestricek v místní nemocnici.