Vio (Občasný)

Na úvod bych chtěl poznamenat, že svou interpretací Kellyiny básně jsem si nečinil nárok na nějaké vědecké uchopení, ale pouze o nalezení jejího významu s poukazem na proklamovanou jednoduchost díla. Jistě nepokládám toto Kellyino dílo za její nejlepší, ale taky mi nešlo o celkové uchopení její tvorby, ale o ukázku zdánlivé jednoznačnosti a skrytých cest v básni, které jsem se pokusil naznačit právě oním kladením otázek. Cituji: "Už na začátku nahodí pár věcí a otázek, na které si pak porůznu odpovídá a drží se jich po celou dobu výkladu." To je pravda jen částečně - právě proto, že některé otázky zůstávají nezodpovězeny. Ona jednoduchost díla je Emmetem zmiňována na základě jasného významu textu, který následě ve své interpretaci sám zpochybnil tím, že si vymyslel resp. naznačil další možnou interpretaci textu s poukazem na těhotenství hrdinky. Zároveň si tak protiřečil , když dříve uvedl, že ten, kdo text interpretuje, si do interpretace nesmí vkládat vlastní významy, což je evidentní nesmysl, protože zjevně nemůže mít k dispozici hlavu a myšlenky autorky. I dále ve své interpretaci sám Emmet přiznává nejednoznačnost a možné další výklady textu (verze A, verze B), čímž sám nazančuje, že si s textem nevěděl rady. Navíc se pouští do značných fabulací a mylných interpretací - viz "Věta : “Vypálil rybník Vodní svět,” nám ukazuje, že tato situace je poměrně vážná, ve spojení slova rybník a Vodní svět dochází k zajímavému zdvojení symbolů a jejich kontrastu. Obojím je zřejmě myšlen vlastní život vypravěčky, těžko říci, že lidský život je malý jako rybník, ale jaký jiný by mohl být s pohledem na celý Vodní svět." Označuje rybníkem život hrdinky, což je interpretace mylná, protože tím je jistě označena pouze konkrétní situace, nikoliv celý život. Dále mi vytýká, že jsem rozebíral text po verších, což je jen zdánlivě pravda. Jednotlivé významy se totiž v mé interpretaci postupně doplňují a vzájemně prolínají tak, jak dílo postupně při čtení plyne a je s nimi při interpretaci dopředu počítáno. Cituji: "První a dosti zásadní chybou je interpretování textu po jednotlivých verších, to se nikdy nedělá, pokud chceme text pravidelně rozdělovat, tak minimálně po dvou verších, více se text rozkládat nesmí, pokud nechceme, aby začal ztrácet smysl." Ovšem lze si všimnout, že se toho Emmet sám ve své interpretaci dopouští. Diskutabilní je taky tzv. přístup ke čtenáři jako "k žáku základní školy". A já říkám: proč ne? Emmet si totiž asi myslí, že každý, kdo chodí na Totem, je student bohemistiky. Jenže tak tomu není a sám musí vědět, že rozdíly ve znalostech literárních věd mezi jednotlivými čtenáři jsou velké. S tím jsem taky k interpretaci přistupoval a je to na ní samozřejmě znát. Je napsána tak, aby byla srozumitelná každému i s tím rizikem, že ji někdo označí za trapnou.
Dále cituji: "Například u prvního verše mluví o jakési paralele s “nasazováním psí hlavy” a této nesmyslné teze, která skutečně s básní nemá nic společného ( hrdinku přece nikdo veřejně nezesměšnil ani nepoškodil ,nepomlouval) se drží dále a používá ji i při výkladu dalších veršů. Zůstává příliš v zajetí klasického chápání slovních spojení, jako je např. vypálit někomu rybník.Už automaticky předpokládá, že se někdo hrdince pokusil ublížit, přemítá o tom kdo vyhrál, což je zde zcela nemístné a když v dalším textu nenalezne žádný prostor pro pokračování v těchto myšlenkách, uvede další verš tím, že se v něm “myšlenka o vítězství z předchozího verše rozplývá do pozadí" A jak to Emmet ví tak jistě? Rčení jsou proložena celou básní a teze o nasazování psí hlavy se tak přímo nabízí a naopak je podpřena oním vypálením rybníka, které má jistě negativní nádech. Myslím, že v mém výkladu je pak vysvětlení jisté dočasnosti či zdánlivosti vypáleného rybníka dostatečně vysvětleno s poukazem na následující verš o poříčním právu.
Emmetova interpretace je možná z hlediska vědeckých postupů správnější (nebo se tak aspoň chce tvářit) a já mu to neberu, (jsem totiž pouhý vzdělání si doplňující amatér a ne každý může být odborníkem na literární vědu), ale jistě není bezchybná.