Když ještě nebyl čas,

ve větru zhasla svíce Tvá.

Vzpomínky zahalily slzy

a v srdci úsměv schází nám.

Teď je Tvé místo na noční obloze,

kde hvězdy vidíš zblízka.

Jen slunce šeptá potichu,

jak se mu po Tobě stýská.

Poslední zrníčko Tvého života

proteklo hrdlem přesýpacích hodin

- otočit je už nikdo nemůže…

Jméno vtesané do kamene

v srdci mlčícího hrobu,

míjivý čas vpíjí se do kůže.