|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
13 slok
Autor: Podzim () - publikováno 1.2.2001 (11:27:36)
|
|  |
Vyhlédnu z okna, temná obloha,
po skle stékají potůčky deště.
Proč je jarní počasí takové? Pro Boha!
Zachmuřen divím se, že jsem tu ještě.
Jako pokaždé, když počasí blázní,
jdu i dnes si do knihovny číst,
to zbaví mne každých mých strázní
a mysl může si v poklidu příst.
Odstoupím od okna, schody vyjdu,
na místě lampu si rozsvítím.
Obrovskou knihovnou projdu,
pátrajíc po jménech, knihy prohlížím.
Většinu děl už jsem četl, bohužel.
Tu objevil jsem spisek podivný,
staře a tajemně ten svazeček vyhlížel,
časem nebyl zdá se zasažený.
Černá kůže nebyla sešlá,
bílým hedvábím byl sešit,
zaujat zased‘ jsem do křesla,
otevřel svazek a počal si číst:
Napíši do ohně tvé jméno,
přijď ke mně smyslná ženo,
klečím před tebou a hlavu skláním,
přijď, jak je tu zpodobeno.
Klečím před tebou a hlavu skláním.
Kapička potu skápla mi na čelo,
přijď a vem si oddané tělo,
v zákoutích temných je království tvé,
přijď, i kdyby z hlubin býti to mělo.
V zákoutích temných je království tvé.
Kouzlem tě volám smyslná Domíno,
přijď, dám ti z krve své víno,
ty budeš ho s chutí hltavě pít,
pusť ji ty zatracená hlíno.
Ať může ho s chutí hltavě pít!
Výkřikem končí psaní milence,
co beze smyslů zprávu psal,
ta žena z něj stvořila ztracence,
já otáčím stránku dál.
Otočím stránku a tu na zem spadne
list z knihy uvolněný,
je ne něm ta, vedle níž všecka krása vadne,
vidím sen svůj nesplněný.
Omámen na zem padám,
pozorně si ji prohlížím,
propadám jejímu pohledu, vnadám,
jistě se šílenství blížím.
Rychle se zvednu, svým plánem si jist,
rozhodnut, že si tu ženu přivolám,
znovu počínám podivné řádky si číst,
přemýšlím, jak to udělám.
Verše jsem dočetl, z krbu uhlík vzal.
Ó krásná má trójská Heleno!
Láskyplně si do paže vyrýval,
vyrýval ohněm tvé jméno.
|
|
|
