(Tak přijíždí poslední kovboj)

1.Snad jsem si zmýlil odjezd vlaku, měl tady stát už připraven.

Já měl namířeno k maršbaťáku, kam měl být ten trén vypraven.

A pak pod palbou mašinkvérů — na kótě Ká mě přivítá

kouřová clona bombardérů, — sotva jí slunce prosvítá.

Refrén:

Povídá óbrlajtnant Lukáš: „je káva lepší scezená.“

Maršbaťák zákopy si kutá, netuší, že má být konečná.

Ach, když mívám sen José Švejka, i cé-ká polní maršálek,

kterej v mý písni žváro žvejká, ten hlavu má jak es-šálek.

2.Teď v zákopech tu léto trávím, jak myši v dírách, povídám.

Řev lampasáků mě otráví, ranní nástupy k latrínám.

Kde slunce z rozedraných mraků — pálí nad každou dolinou.

Leckdo by nacpal do hytláku — kajzra i s jeho rodinou.