|
| |
 |
|  |
Harmonogarm
Nohy těžší než tuny železa,tělo sevřeno v křečovitém tiku,ruce bezvládně visí podél těla,v hlavě slabý tep.
„Ubožáku ,co jsi tím chtěl dokázat ?Teď jsi teprve nula ,nejsi nic ,s radostí na Tebe každý plivne!“Slyší kolem sebe zvuky hlasů.Jen ztěží si je dokáže dát do souvislostí.Stydí se?Ne ,neví. Neví ,co udělal ,jakého trestu proti životu se dopustil.Snad mu to někdy někdo řekne.
„Ne ,promiň Davide ,ale dneska se mi vážně nikam nechce ,zavolej zejtra ,jo?Měj se!“Položí sluchátko a v tom okamžiku zazvoní telefon znovu.Znechuceně ho zvedne:“Prosim………ahoooooj ,to jsi ty?Jo ,samo ,někam vyrazíme.Takže za půl hoďky u mostu?Fajn ,tak zatím Jardo.“Jaká změna se to stala s chováním toho mladíka?!Nový tajemný kamarád a jeho sekundanti jsou najednou přednější než starý kámoš ze základky.Přeci si nenechá ujít šanci a taky ,jak by vypadal před klukama?
„Čauec brachu ,tak co ,máš?“Zeptá se.“Nejsem žádnej podrazák ,abych slíbil a pak se na vás vysral.“Řekne ten podivný mladý muž v kožený bundě a dodá:“A hlavně tady řvi ,ať každej ví ,že …“A vytáhne průhledný igelitový pytlík z náprsní kapsy ,otevře ho a kolem to zavoní zvláštní vůní neznáma.Fredy ,tak říkají tomu chlápkovi v koženém ,sype „zelenou trávu“ na cigaretový papírek ,pak ho olízne a sruluje.“Tak tomuhe se ,mladej ,říká joint!“Jako kdyby ho Fredy píchnul horkou jehlou rovnou do zad.“Nekcej!“Odpoví mu na jeho atak.Za chvilku je vzduch nasátý vůní marihuany.
„Nazdárek Marečku ,už jsme se nějak dlouho neviděli ,co?Měl bych něco lepšího než ten „vymejvač“ hlavy ,chceš zkusit?“Zeptá se ho hlas v telefonu.Ještě celý propocený a ne zcela zdravý okamžitě zareaguje:“Že váháš brachač ,o co jde?“Nech se překvapit ,zejtra v devět večer ,nazdárek.“Ještě dlouho potom drží v ruce sluchátko a v hlavě se mu míhá jedna myšlenka za druhou.“Jen to zkusim ,žádný tvrdší neberu.Když řeknu ,že nemám zájem ,už mě mezi sebe nevezmou.Abych si na to nezvyk.Aaaale je to jen JEDNOU!“
Za týden sedí na křesle v neznámém bytě neznámého přítele.Na jazyku sucho ,čelo se leskne pod kapkami potu a v hlavě prázdno.Tak bezvadně prázdno….“Vidim ,že se ti ta exstožka nějak zalíbila!“Jardova slova zní jako vzdálené činely.Je schopen říct jen:“Život je fakt super.“A jeho tělo se chvěje pod výbuchy smíchu…
Konečně slaví svoje sedmnácté narozeniny.Už myslel ,že nikdy nepřijdou.Pozval pár přátel na mejdan do svého domu.Rodiče souhlasili a odjeli na chatu.“Vždyť to jsou jeho sedmnácté narozeniny ,má je jen jednou ,nebudeme mu kazit to potěšení.“
Kamarádů je víc než čekal ,ale co ,barák je dost velkej.Zase je jednou spokojenej ,nemá to chybu.Pěkná hudbička ,pěkný ženský ,dobrý pití
“Bože ,jsem z toho tancování nějakej unavenej ,je tady ještě něco k pití?“Od známého neznámého dostává skleničku červenýho.Pomalu popíjí a sleduje postavičky ,které se zmítají v rytmu hudby.Najednou jedna upadne a dívá se něj.Zakalené oči ,z úst stéká úzký potůček krve.Ruce vztahuje k němu a chechtá se.V tom okamžiku se smějí všichni.Cítí ,jak se mu krev hrne do tváří.Vztek ho celého ovládne.Ale nemůže ,nemůže mluvit ,aby je všechny poslal do háje.Do očí se mu řinou slzy ,už ani nic nevidí.Němý ,hluchý ,slepý a ochrnutý.Zůstává jen bezmoc.
Probouzí se ráno na zemi ve svém pokoji.Těžce schází po chodech dolů do obýváku.Když prochází chodbou ,zjistí ,že na stojanu chybí porcelánová váza ,zlatá klika u dveří.Vejde do místnosti.Skoro omdlí,jakmile uvidí tu spoušť.“To budu dávat dohromady celej život.A naši tu mají být už zejtra ráno.Do prdele!“
Ze školy teď chodí rovnou domů.Snad je to trest od rodičů za ty narozeniny ,snad jen jejich rozmar.Vezme to zkratkou a při tom si aspoň zapálí cigaretu.“Ale koho to vidí mé bystré oči?Není to Mareček?Je to Mareček?“To Jaroušek si vzpomněl na starýho kámoše.Sednou si na lavičku pod činžákem a klábosej.“Chlape ,tys to na těch svejch sedmnáctinách nějak přehnal.To sis toho LSD musel dávat tolik?“Marek jen zamrká a nasucho polkne:“LSD?“…..
Milena
|
|
|
