|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Málem disidentem.
Byl květen roku 1988. Tehdejší prezident jmenoval již několikátou Štrougalovu vládu. Tehdy ještě nikdo netušil, že to bude poslední Štrougalova vláda. Jak tehdy bývalo zvykem, následující den byla na prvních stranách novin řada fotek předesedy vlády a jeho ministrů. Jednoho mého kamaráda nenapadlo nic lepšího, než koupit dvě Rudá práva a tyto fotky podlepit a pak vystřihnout. Takové menší pexeso. Byl tehdy prodloužený víkend a tak se konala velká akce hnutí Brontosaurus v o blasti Starého města pod Sněžníkem. Naše skupina se cestou ocitla v čekárně nádraží v Hanušovicích. Tak jsme tam na stolku rozložili pexeso a začli hrát. Hra nás tak zaujala,že jsme si nějak nevšimli, že se kolem nás motají nějací cikáni a mají takové ty blbé řeči, jako že bychom za to mohli mít pěkný průšvih. Pak nenápadně odešli a když byla naše hra v nejlepším a já pravě otočil dva Čalfy, do dveří vcházeli esenbák a osožák. Tak ukažte, co to tady máte, tak občanky, to nezůstane bez následků, tohle je vážná věc, takhle ne soudruzi studenti. Zapsali si nás a pak nás pustili. Přeci jen jsme tam přijeli pracovat do lesa a to se v těch krajích počítá. Nikdo z nás pak neměl příliš dobrou náladu, když jsme pokračovali lokálkou do Starého města. Ti cikáni jeli stejným vagónem
a pořád se snažili provokovat.
Zbytek víkendu byl solidní pracovní i relaxační program, včetně countrybálu, takže nás to trochu rozptýlilo. Pak byl několik týdnů klid, nastalo zkouškové období. A pak to přišlo, v příhrádce kolejní pošty doporučený dopis z děkanátu, předvolání na kárnou komisi. Samozřejmě to samé psaní došlo i k našim domů, a tak jsem musel otci lhát, že to je kvůli nevráceným knihám do fakultní knihovny. Moc mi nevěřil, ale vyptávat se přestal. Pak přišel osudný pátek. Zasedala kárná komise děkanátu. Být to o pár let dříve, tak bych čekal vyloučení ze studia. Nyní byl čas perestrojky, tak jsme si mysleli, že trest bude asi nějaká důtka, možná s výstrahou. Vešli jsme dovnitř – a poctivě jsme všechno převyprávěli, pravda, ty cikány jsme trochu obarvili víc na černo.
A jak to dopadlo, vědí jen zasvěcení. Ostaním prozradím, že státní zkoušky a obhajobu diplomové práce jsem absolvoval v roce 1991. Tedy s žádným zpožděním.
** Prosím rómské čtenáře o schovívavost, vím že většina z vás by to tehdy neudělala **
|
|
|