|
| |
 |
Tenerife půvabně hnědá
Autor: Jana N. (Občasný) - publikováno 8.2.2001 (23:12:59), v časopise 9.2.2001
|
|  |
Skupinka ostrovů ční z tmavě modrého Atlantského oceánu téměř mimozemsky. Ani ne tak pro svou zdánlivou cizorodost, jako spíše pro osobitou krásu, kterou, my lidé z kontinentu, už nejsme schopni natolik vnímat a náležitě ocenit. Pojem krása nám totiž čím dál více splývá s pojmem blahobytu a pohodlí.
Mnoho lidí může být proto zaskočeno, spatří-li Tenerife poprvé. Její barvou je totiž hnědá, a nikoliv zelená, jak by se z fotografií cestovních kanceláří mohlo zdát. Neboť v západní části Tenerife, kde je situována naprostá většina hotelů a ubytovacích zařízení, prší zhruby třikrát do roka. Budovy na této straně proto ani nemají okapy, a každý větší déšť je pro místní tak trochu pohroma. Vyčká-li však člověk a překoná-li prvotní negativní pocit, je příjemně okouzlen, neboť drsná krajina vytváří na ostrově nádherné umělecké dílo. Jen je škoda, že čím více do nitra ostrova proniká člověk, tím více krajina ztrácí své podivné mimozemské kouzlo- ne náhodou je to právě Tenrife, kde se natáčely filmy Planeta opic a Hvězdné války v jejích obrovitých kaňonech- a stává se pouze obchodním artiklem, stavební plochou pro nabubřelé paláce.
Tenerife je ostrovem protikladů. Na jedné straně tady jsou pětihvězdičkové luxusní hotely a na straně druhé domorodci, chudí zemědělci, propadající alkoholismu, protože nejsou schopni "jít s dobou", přijmout fakt, že jejich ostrov už jim dávno nepatří. Na místech, kde by se mělo přírodě jen potichu naslouchat, jsou hlučné diskotéky a bary pro zhýčkanou mládež; tam, kam kdysi z dálky zazníval pouze šumící oceán, dnes podivně hučí dálnice.
Ale i samotná krajina zpívá dvojím hlasem. Turisté mohou kdykoli svlažit svá unavená těla v oceánu, anebo naopak vyrazit do nitra ostrova, do výšek shlédnout ostrov z vrcholu sopky Pico de Teide ( asi 3750 m n.m.), jež je zároveň nejvyšší horou celého Španělského království a na jejímž vrcholku je přes zimu vysoká vrstva sněhu. I když o ročních obdobích se nedá na Tenerife mluvit- po celý rok je zde stabilně okolo pětadvaceti stupňů- Kanárským ostrovům se oprávněně říká "ostrovy věčného jara".
Prapůvodní obyvatelé tohoto ostrova se nazývali Guančové. Byli to mírumilovní lidé ( dnes bychom my, lidé držící krok s dobou, řekli primitivní), kupodivu úplně blonďatí, vysocí a modroocí. Živili se zemědělstvím a pastevectvím a snad by tam přežili dodnes, nebýt výbojných Španělů. Ti je bez milosti buď rovnou povraždili, anebo zotročili. Hrdí Guančové však raději hromadně naskákali z několikasetmetrů vysokých útesů do moře, než by sloužili krvelačným Španělům. A tak nám po Guančích zbyly jen ony útesy- dnes se jmenují Los Gigantes. Myslím, že překladu netřeba. Dnes kolem tohoto místa jezdí turisti v autobusech a hrdě mačkají fotoaparáty.
S malou vesničkou (kdysi významným přístavem) se váže jeden magický příběh. Když v osmnáctém století začala bouřit jedna z místních sopek, zastihla místní obyvatele při mši v kostele. Když farář spatřil valící se lávu, přiměl lidi, aby se usilovně modlili, a společně tak odvrátili hrozící nebezpečí. A lidé se modlili, neboť tehdy se ještě věřilo na zázraky. Ještě dnes můžeme spatřit, jak se nelítostná láva valící se strašlivou rychlostí najednou těsně před kostelem rozdělila na dva proudy a zalila celé město svým bahnem. Lidé v kostele však přežili.
Na východní straně ostrova náš známý dobrodruh Arnošt Vašíček objevil světu pyramidy podobné těm aztéckým. Nikdo dodnes neví, kdo je postavil. S pyramidami jsme vůbec, my, dnešní lidé, na štíru. Alespoň zatím.
Pokud se zajímáte o papoušky, je v místním Loroparku většina známých druhů všech papoušků na světě. A nejen papoušci, ale i nádherní tučňáci, kteří zde žijí v obrovském teráriu, kde udržují stabilní teplotu -2°C, mají zde udělán naprosto věrohodný výřez z jejich skutečného prostředí, ve kterém normálně žijí, s podvodními jeskyňkami;žijí zde i nádherné gorily, kterých, jak známo, je na světě už pouze pár, a mnoho další zvířeny.
Kanářané jsou milí lidé, tak trochu upovídaní, ale dávají dobrý pozor, aby vám na sebe neřekli všechno. Poslední zbytky své kultury a povahy si zcela právem nechávají pro sebe. Kdybychom jim i tohle chtěli vzít, myslím, že by brzy dopadli jako Guančové.
Umí dělat ty nejlepší brambory na světě- uvařené pouze v mořské vodě, nevěřili byste, jaká to je dobrota spolu s výborně upraveným kanárským kuřetem. Vřele doporučuji.
Při večerní procházce hvězdy září neobyčejně jasně, chce se vám zůstat s pohledem v oblacích. A slunce se každé ráno objevuje nad hladinou stejně rychle jako večer zapadá. Je to opravdu úchvatná podívaná, když vlny pohlcují hořící slunce; vidíte ty dva protiklady, oheň a vodu, jak se setkávají, a máte pocit, jako by příroda po svém vytvářela princip dialektiky, teze a antiteze zde každý večer splývají v nádhernou podvečerní syntézu. V tomto okamžiku se i nevěřící začínají, tiše a každý po svém, modlit.
|
|
|
