Po dlouhé době

zvedám sluchátko

přemítám,rozmýšlím,

a volám Tobě

tak jako už jsem dávno chtěla.

Alibistka jako z děla

volá můj vnitřní hlas...

zmlkni...křiknu

"Všaks to chtěla?"

No jo, jenže

daleko mám do anděla

potom, co jsem potopila

naděj ............JEMU

před sebou mám bílou stěnu

zacákanou nenávistí sama k sobě

člověk svoji mysl někdy čistí

Vivat zlobě, zlobě ,ZLOBĚ!

Prosím věř ve své síly,

prosím uzdrav se z bolesti

ty za ni nemůžeš,

zaveden na scestí

byla jsem Sirénou

a neštěstím ve štěstí,

Tvou zmijí odměnou.

Kolem Tebe příliš smrti,

co tě škrtí,

mysl drtí...

ach bože, lásko

ty za to nemůžeš

ty jsi tak laskavý

nech to proplynout,

všechno se napraví.

Ach neboj se

ve tvých žilách

není rtuti...

pod hromadou životní suti...

nacházíš se,

pod hromadou lidských zvratků,

Tobě nebezpečných chutí...

Kola osudu se otočily

už mi věř

okna důvěrou se zarosily

klidně spi a klidně lež

V tvé zahradě,

až do konce života

radostně poroste růžový keř.

Růžový keř.. bez trnů….. :-)