Řeknete: obyčejný kus nábytku, vy toho naděláte se židlí, má to čtyři nohy, sedadlo a opěradlo, na židli zkrátka sedím, a to je tak asi všechno. Vidíte - to je právě pouhé zdání. Židle je mezi lidmi příliš dlouho, než aby sloužila jenom vašemu pozadí k odpočinku - a nic víc.

Stačí, když vstanete ze své židle a odejdete. Zbyla židle volná nebo prázdná? Prázdná židle u štědrovečerního stolu, poslyšte, přátelé, neznám smutnější židli. A vaše židle v zaměstnání... co když bude zítra volná? Kdopak na ni usedne místo vás? Bude chytřejší? Méně důvěřivý? Mladší? To židle neví, nemá rozum, je věcí. Ale věci umějí mluvit beze slov. Přijdete do lokálu, pan vrchní nikde, židle na stolech, nohy vzhůru. Jděte si jinam, říkají židle posměšně, my máme po fajruntě. Jděte si naproti do baru, tam jistě budou mít otevřeno, co otevřeno, natřískáno, ale vzadu u nálevního pultu jedna barová židle pro vás, hned vedle té zmalované slečny, dobrý večer.

Každý politik ví o židlích své a je-li dosti zkušený, potvrdí vám, že nelze sedět na dvou židlích současně. Zkoušel to, ale... Jsou-li volby za dveřmi - židle může být pořádně horká. Vyskytují se i opačné situace: dotyčný pupkáč nastoupil do své nové funkce a záhy zmizel, svou židli neohřav. Kácející se židli lze někdy včas zachytit, avšak pozor, zde se ocitáme na pomezí mocné, pohodlné, trochu marnotratné říše křesel. Obecně zjišťuji, že židle a jejich nejbližší příbuzné, to jest stoličky, židličky, sedačky, sesle a šamrle, jsou víceméně spjaty se světem práce, užitečného činění nebo sběratelského nadšení. Důkazy jsou kolem nás - rybáři, režiséři, učitelky hry na klavír, operátoři automatických obráběcích center, hodináři, obědvající hosté, studenti v Klementinu, úřednice u přepážky, filatelisté nad albem - všichni mají své židle. V křeslech? Tam se hlavně odpočívá, pije káva nebo whisky and soda, čtou se noviny, podepisují se šeky a kritizuje se vláda.