Pošmourno vlilo se do okraje oken

přesto dál neotvírám

zvonícímu světlu u dveří

Dřív než očistí si podrážky bot

–  myslí si, že stejně podlehnu –

rozsvítím lampičku,

ve které za pár minut praskne žárovka

To ale ještě nevím

Celý den hloubám nad funkcí krve

Přesto mohu značky shrnout do jediného:

Je dar žít s malými vzorci v souladu

Je dar žít

S částečkami prachu z ulice

navázaly důvěrný kontakt poličky zaplněné knihami

Zapomínám na své rozhodnutí

Bez rozmyslu otevírám dveře

V tom okamžiku mi přestává zvonit v uchu

a pošmourno bledne i v bílých okenních rámech

Světlo oblepilo stěny pokoje

Dnes naposled bylo trpělivé

To ale ještě nevím