proplouvám tichem

klidem prorážím

paprsky něhy měsíce

a měkkosti města

půvabná mez smrti

kterou všichni neseme v sobě

a předstíráme k ní nenávist k neexistujícímu

radosti        miluju tě

mé moře spí

a tím

naše modré slunce uspává

svým poklidem

češe ovoce

ze zahrad těchto dní

těchto prazvláštních ostrovů

podmořských

je psáno:

"nemůžu chtít

to co skutečně mám"

bez této věty by neexistovala evoluční teorie

včetně pana Darvina

z řečeného vyplívá

zákon frustrace

kterou musíme milovat

bla bla bla.....