|
VZKŘÍŠENÍ (na motivy románu od Tolstého)
V ústrety rusí s šavlí v bok
za čistou láskou cválá kníže Nechljubov
V očích laně, krajem bříz znějí líbezná slova,
snad se mu ubrání schovanka Máslovová
Tam, kde smích zaznívá, kde mužík zemi orá
popové zvoní tu zprávu o vzkříšení.
Pahorky z ráje pod blůzku si schová
- jak hořké vezmeš-li, co tvé není.
Ráno pár rublů, opojný nápoj z blínů
-chuť hořká na patře v moři slz topená,
ukrytá hanba pod křídly serafínů
naivní láska –má jméno prokletá.
Nad carským ruskem oblaka nevolníků
havraní barvou nasáklá je černozem.
Kořalkou zpitá, potem pelešníků.
Když zhasne svíce tma je pod knotem.
Kde je den zmoudření, kam sahá až dno prázdna?
Mám tělo na prodej, zbořený chrám.
Chutná to vězením, dav plný liduprázdna.
Přes mříže těžko ke hvězdám.
Kde koupíš milost, kde sehnat vykoupení?
Což mohou nasytit salóny Petrohradu?
Čekám tu v hrobě, čekám na vzkříšení,
jsem vyschlá řeka pod přehradou.
Já si Vás vezmu! Nestojím o to pane
-jsem dávno mrtvá, bouřemi udusaná žeň,
utkaná ze snou v bryčce porouchané,
zadřený píst, seznam cizích jmen.
Bych prodal půdu nevolníkům,
jho z šíje sundal uštvanému koni,
samotu sebral poustevníkům,
i tak Vám srdce neoblomím?
Kde byl váš bůh, když uštavali tu běhnu?
Tetičky slavného mravokárce.
Amor jen napnul luk, šíp neposlechnul.
Uvízlá ryba v prázdné sádce.
Pach bídy z podsklepí vítr vesny zkříží
kaviár ze šlichnou sejdou se na talíři.
Krutost a soucit, zas půjdeme hledat lék
-rány z milosti, těm kdo jdou pro dotek.
| 
