Sedí s Andrejem v zahradní restauraci Pod Kaštanem a lemtají pivo. Ranní kocovinu už dávno přepili a přichází ten úžasnej pocit, kdy pivo skvěle chutná, do zavíračky nekonečně daleko a oni jen tak sedí, žvaní o Andrejovo předcích a čumí na kolemjdoucí ženský, který choděj oblíkaný hodně nalehko..

     Andrejův děda padl hrdinskou smrtí. Koncem války utekl s kámošema do brdskejch lesů a partyzánštil. Sem tam vytrhali ňáký koleje, sem tam upytlačili nějakýho toho protektorátního srnce a vůbec všelijak Němcům škodili. Když přijeli Rusáci, Andrejův děda je coby partyzánský velitel uvítal a po slovansku na bratrství těžce zakalil. Tak těžce, že se v noci udusil vlastníma zvratkama a ráno ho hrdinu nesli do vesnice nohama napřed, zabalenýho v českým praporu. Andrejovo babička se pak živila po zbytek života jako vdova po hrdinovi. Tak se do toho vžila, že pro svýho prvního vnuka prosadila jméno po tom ruským atamanovi - Andrej. Ten teď sedí v putyce Pod Kaštanem a vypráví dál o svých předcích.

     Andrejův první otec se taky uchlastal, ale už ne hrdinsky. Kropil od dětství, protože máma, vdova po hrdinovi, měla doma obrovský zásoby vodky, kterou vozila z každý družební veselice s ruskejma mužikama. Po okupaci v šedesátým osmým se přestěhoval s rodinou do Milovic, stal se civilním zaměstnancem ruský posádky, zplodil Andreje a uchlastal se.

     I Andrejův druhý otec se uchlastal. Ostatně u proviantního náčelníka lidový armády se ani nic jinýho čekat nedá. Kdyby to neznělo tak blbě,  měl vlastně dost velkou kliku, že ho nezavřeli. Ve skladu měl totiž krutě velkýho maňase. Jelikož to ale byl charakter, sklad zapálil, vylemtal litr vodky a zastřelil se. Takže se vlastně neuchlastal, řiká suše Andrej.

     Třetí Andrejův otec se zatím drží. Slíbil dokonce Andrejovo mámě, že dá na kluka pozor, aby tak nekalil. Protože se sliby maj plnit, sedí teď s klukem Pod Kaštanem a poslouchá jeho vyprávění o předcích.