Nakupovat chodím rád, protože je to zadarmo. Co že to říkám? Že vaše nakupování zadarmo není? Že utratíte v supermarketu či samoobsluze pokaždé závratnou sumu? Já mnohdy také, nicméně podnikám i nákupy poněkud jiného stylu. A ty mě nestojí ani haléř.

     Dnes je samozřejmostí, že má každý větší obchod s potravinami úsek, kde nabízí zákazníkům noviny a časopisy. A do tohoto místa míříte za nákupem zadarmo! Pokud slupnete jablko, zaměstnanci po vás budou chtít jeho okamžité zaplacení. Jestliže slupnete nějakou tiskovinu, nikdo se na vás zlobit nebude.

     Nikoho nechci nabádat, aby chodil do samoobsluh časopisy a noviny konzumovat ústně. Daleko výhodnějším způsobem je konzumovat tiskoviny očně. Text a obrázky se lépe stravují v hlavě než v žaludku.

     Po mnohdy fyzicky i psychicky vysilujícím nákupu působí oblast s tiskovinami jako oáza v poušti. Lidé se zde chovají tiše až skoro pokorně, což je v absolutním kontrastu s jinak lítým bojem o potraviny v celém zbytku obchodu. Navíc si tu každý najde to svoje. Aktuální informace, sportovní komentáře, hodnocení aut i motorek, recepty, kulturní přehled, počítače, techniku, televizní program, reality, ženské časopisy i barevné mužské plátky – to vše je zde servírováno bez jakéhokoli zpoždění a především plně zdarma!

     Přiznávám se, že u novin a časopisů v naší barrandovské Delvitě trávím velké množství času. Kde jinde bych si mohl přečíst tolik časopisů najednou? Říkáte knihovny? Ne, ne, nemohu souhlasit. V knihovnách je většinou pouze jeden výtisk daného časopisu a já nehodlám čekat, až jej někdo dočte a vrátí. V supermarketu je daleko lepší služba, protože stejných výtisků je tam nespočet, a téměř nikdy se nestává, aby byly všechny naráz rozpůjčovány.

     Velkým nedostatkem čtenářského koutku je však absence jakéhokoli posedového objektu. Pokud se totiž dotyčný fanoušek četby bez placení začte do nějakého článku, dříve či později ho začnou bolet nohy. Když předem vyloučím tu možnost, že si s sebou tento čtenář přinesete do obchodu vlastní židli, zbudou pouze dvě možnosti: Buď článek nedočte a časopis vrátí do regálu, nebo si jej musí koupit. Druhou z možností však považuji za největší potupu všech supermarketových čtenářů a čtenářek a tvrdý políček pro jejich zadarmočtenářské sebevědomí.