Ta hudba byla jako sen
a ztichla vzápětí
po ní tu zbyla touha jen
a zvláštní napětí

však možná tady zněla dál
však jenom v duši teď
a když se na ni někdo ptal
sám znal už odpověď

Pak zazněl náhle zvuků zvon
a ten Tě volal, dindiridon
na nás teď pořádá se hon
kdo za to může? Jenom on!

Mha za mnou, mlha přede mnou
na zdi tu visí kříž
život a hudba jedno jsou
a letí výš a výš

Mha za mnou, mlha přede mnou
a padá zlato listí
podzimní chodím doubravou
jen příroda mě jistí

tu utichl navždy drkot kol
odvracíš tvář a skrýváš bol
v dálce je vidět Svatobor
zem duchů, sídlo krále hor.