|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
|
Svět, co se zastavil.
Nádraží v Astapově.
Do černé opony
slyším pláč mužiků.
Dnes jsem potkal
knížete Nechljubova.
Sám v sobě.
Byl říjen 1910.
Dech dějin přidušený
cestou do Bulharska.
Štvanec svého rozjitření.
Vystoupil z toho vlaku.
Sám sobě.
Poslední závan v plicích.
Snad zvýřený prach
Krymské války.
Možná jen projekce.
Síly a lásky
sťaté u Slavkova.
Vojna a mír.
I dnes vyšlo slunce
v Jasné Poljaně,
ale bylo to jiné.
Kdo vyvede Maslovovou
a navrátí bezzemkům pole?
Čekám Vavskresenie.
Sám v sobě.
/ Lev Nikolajevič Tolstoj, ruský spisovatel a hledač pravdy a spravedlnosti. Patří k největším
zjevům světové literatury. Je to „klasik všech klasiků“. Byl to člověk vznětlivé povahy, který se upřímně snažil pomoci obyčejným lidem. Přál si zejména zlepšit podmínky ruských rolníků a trvale ho trápilo pomyšlení, že dost nepřispívá k obnovení jistot novodobého člověka. Prošel Krymskou válkou. K hlavním zásadám jeho učení patřila obětavá láska k bližnímu, neodporování zlu násilím a snaha o mravní sebezdokonalení. V říjnu 1910 se Tolstoj- štvanec svého svědomí definitivně rozhodl opustit rodinu a dožít jako svatý stařec v ústraní Bulharska. Cestou vlakem onemocněl a zemřel na zápal plic na nádraží v Astapově./
|
|
|
