Protáhnout se trhlinou v prostoru,

Do jiné roviny bytí,

Již nic cítit nemohu,

Nechápu význam žití.

Nemrtvé stíny z krajiny podvědomí,

Co přicházejí když noc promluví,

Chlemtat krev v časech zla,

V časech kdy síla dobro zadáví.

Pojďte a přijměte pokrm,

Z vlhkých zemských hrobů,

Chladná je náruč zvadlých květin,

To temnota se odlepila od obzoru.

Cár temnoty s vůní strachu,

S poznáním jak chutná osamění,

Uvěřit tmě v její krásu,

Pocítit studené políbení.

Psi bez svědomí plny hladu,

Přišli branami mrtvého nebe,

Stali se duší všeho utrpení,

Morénou mé černé krve.