Předvánoční
Ťukání podpadků zní do klekání tramvaje
Náměstí republiky září
jako fosforová ručička na budíku
Kapr polyká poslední doušky špinavé vody
Loučí se s duší
Jež se převtělí do dětské hračky
Lidé si šlapou po štěstí
které se drolí z pultů třeboňské společnosti
Nejvíc se raduje děvčátko
Zachumlané v šále až po úsměv
Nese si první vánoční dárek
Který koupilo mamince
„Musím přeci pomoct Ježíškovi,
když je tak maličkej“
Babičky si vyměňují názory
O cenách burských oříšků
Ale stejně nakonec koupí to největší balení
„Jen ať má děda co chroupat,
Je to přeci jen jednou za rok
A kdo ví, třeba už tu příště nebudem“
A kdo ví… |