Měsíc – –

řekneš Děravé dno sklenky –

                           je víc než způli prolito

a rtuť, co nám nyní zbývá z hvězd,

                          pije srpen

brčkem teploměru.

– – je v nás už jen pramálo,

co nového si říct.

* * *

Kdesi zbyl dol na sluneční kámen –

zatopený, až bolí to – –

a Měsíc, říkám, to je člun,

ale naše cesty jsou sotva splavné –

                    ode mě k tobě 

jen kamení.