Paprsky mezi mraky
dávají tušit místo,
kde se zachytilo slunce
ve hvězdném prachu vesmíru
na své pouti nocí.

A jeho prsty se dotýkají Země
hrajíce si ještě na schovávanou,
tak jako já se dotýkám tebe
s pocitem ostychu nad tou chvílí.
Než přijde noc
a překryje nás svým chladem.

I měsíc se tiše dívá
na naše nahá těla.

Jsme jako noc a den
každý uvězněn
ve své vlastní chvíli
a mysl omámena hloubkou
jenž mohli jsme spatřit pouze krátce
vrací zpět trýzeň samoty.