1 Pylade
Poslyš, Pylade, příštích těžebních věží (první hlas)
zda vrývá se i tobě do jílce
píseň tak jednoduchá
za ně vzít
řetízek daný do zástavy, na kterém ze štol údajných
pro pyrit
zdvihají matky nad hlavy
dcer předporodní váhu
a hromadu osleplých ženců
sbor hlušinných nalezenců
a zpěvy plané chvály
vláze
sbor, ve kterém skýtá se ke každé
rizalit oltáře domácího
Zda nebylo by, Pylade, lepší tam jít (Pyladés, Oresteův přítel,
a přeseknout palcátem ukutým slušně na kterém nechá Orestés
nesmírnou naději uzlů? rozhodnutí, zda má usmrtit
svoji matku Klytaiméstru)
Pylade ... dnes tak i tak
stlát budeme na pahorkatině
slamník naší slávy
2 Dolóne
Dokonce i ve stanech snědých Kréťanů (druhý hlas)
první trójské ohně žhnou a hřejí strach
přetřený dvojtou vrstvou tuku
Na břeh skládají z lodí Achájci zásoby vína
danajského (Dolón, trójský zvěd, kterého
ale i v něm trójské ohně Odyseus a Diomédes zahubili
cestou na výzvědy k Íliu
vždyť Odyseus s Diomédem v době sílícího náporu trójských
právě ulívají bohům tvoji zbroj vojsk)
Dolóne, jiskro v domě krbu otcovského
3 Macháóne
Macháóne, ty který přespáváš na studnách mých (třetí hlas)
a měříš z džberů mužům tvým všem stejně
(Macháón, syn boha lékařství
Macháóne, z tvé paže trčí teď šíp můj trojitý Asklépia s bratrem Podaleiriem
nejlepší léčitelé Řeků, je raněn
běž a skryj se ve svém hejně Paridovým trojitým šípem)
než smích mi dojne čin
---------------------------------------------------
(sbor tří hlasů)
---------------------------------------------------
4 Odpověď Pyladova
I
Přiveďtě otrokyni
tu, kterou jsem uviděl tančit
na provaze stolů
hostiny uvítací ze zbytků
kterými sbory stmelují opevnění Zvaných
na příkaz prohýbání
teď, když my máme mít moc i nad kuchaři
pohublých tváří
ale tlustých prstů
těmi, co dýkou vřezávají srdce
do plodů
i nad sadaři, kteří na stromy plodonosné
roubují býka
vždyť v kotli kuchyňském
jeden takový vaří se v celku ještě živý
pro sousto královské, celý svět ...
- zadržte! -
zatímco sbory trpně přihlížejí zevnitř
tanci zdí stmelených
Ty nože, praví se
vřezaly otrokyním trud, první pravý
- sevřené v kuchařských nohách
jež jediné tančí břichům -
ačkoli dítě levobočné rádo by sepjalo ruce
kolem jejich boků, boků pro výpravy
v prosbě za alespoň třetí prs, alespoň vlažný
odmítají
jenže sůl jsou dva cukry
ty ženy myjí se ráno ve víně
jež kupodivu v měsidlech
pozbylo polibků zubama ostřenýma
na nejsladší kostí spřízněné dřeně
ostrýma jako ty nože
jež tupí jen svátky postní
když sklízejí ze stolů udřené z přízně
vždyť je tomu již pár slavných příjezdů
co sbírali se mrtví po nadějích
Přiveďte otrokyni
její záda budou jistě ještě horká
jako dlaň, která z kotlu vařícího
tahá býka za jazyk
pochoutku králů
když ptáš se mě
dva cukry jsou sůl moří
Dám krk na to, třeba svůj
že na jejích zádech hnízdily spáry
z kterých se věští
když vyschnou prameny vaječné
A přineste trojnožku trójskou
A přineste strom a provazy
uvážeme jí k němu
kdyby se Ti zachtělo zbičovat
tu její pravdu, tak podezřelou
a jasnější nad déšť z hnízd
II
Zde jsi, cizinko, v zdejších šatech
v říze z korálků
usmál se Pyladés
sedni si zde na tuto trojnožku plodovarnou
jaká ti čest
sedět na trojnožce Paridově!
a jestli ještě umíš mluvit ...
tedy zazpívej nám o původu a plač
než služky umyjí ti nohy
"Nikoli pane, můj otec lehkonohý
ač kdysi přeběhl jako jiskra půlku síně půlku pole
jež dodnes nevsáklo všechno to listí
které opadalo za úsvitu trojských ohňů
ten popel nedonesl k prahu
kde čekala nádoba prázdná
proto nemám slz
pro lázeň Hektórovu
má matka mi tenkrát řekla
že není jediného muže
v životě ženy
můj otec toužil po voze Achillově
avšak do lázně Hektórovy
ani nebyl všechen olej vlit
otcova pýcha, pýcha otce, který proslul
svojí obludností
ale zkrásněl, když mu ztěžkly nohy
má matka mi řekla ten den
že není jediného muže
v životě ženy
ten den jsem prvně na posteli
našla rudý list"
Ty jsi, Dolónova dcero?
"Ano, kdysi jsem upadla do střepů
džbánu nevymytého
můj otec tehdy
spal na jídelním stole
a má matka
musela plivat na oheň
dokud neuhasila
ještě mám dvojče, sestru
A tuto trojnožku ... znám
kdysi ji chtěl otec vyměnit za mě
ale místo toho vyměnil mou sestru
za trojici koní
které chtěl zapřáhnout
do Achillova vozu"
sklonila hlavu a zakryla si tvář
Teď jsi čistá, milá otrokyně
svlékni šat a záda odhal
my vyléčíme ten tvůj nevymytý bol
jakmile Dolónova dcera beze studu svlékla roucho
po podlaze se rozutekla hrst korálků
otočila se čelem k sboru
ale její záda jako čerstvý sníh
který do poslední zahladil býčí stopy
v ovocném sadě
"Pylade? ta žena ... její záda
a tvá slova přísežná!"
SBOR: >My je slyšeli!<
"Pylade?
Pylade"
Teď nezbývá mi než ...
Pyladés uchopil džbán
avšak nezvedl ho
- bylo nachystáno na hostinu -
snad jím hodlal třísknout o podlahu
zarazil se
když jeho druh vykřikl:
"ne, Pylade, její záda to jest zázrak!
a ty ... zmizte!"
kázal davu
... ty prchneš ještě dnes v noci"
ne! můj pane
zvolal Pyladés
a zdvihl džbán
zarazil se podruhé
vrátil džbán na stůl
ten džbán je zpola plný!
jeho přítel zbledl
přistoupil ke stolu
vzal nůž porcovač
a podal jej Pyladovi
"ještě dnes v noci
prchneš svojí rukou
a teď jdi"
jak Pyladés odešel
jeho druh se skácel na podlahu
slzy prolévat
otrokyně před ním
stále ještě stála nahá zády
a na ni zírala stále ještě
jeho matka připoutaná ke sloupu
sebral se, popadl džbán a vypil jej
potom jím mrštil po matce
ale minul
džbán se roztříštil v místech
kde stál dav
a ze střepů se vylil
zbytek vína
"Ty
otočil se k Dolónové dceři
obleč se, dnes nebudeš spát v ženské části
dnes usteleš si na mém loži
i já budu tuto noc poprvé spát
takto vratce"
když se oblékala nebojácně
opřela se do jeho tváře:
"Zatančím ti, pane
jen mých zad se, probůh, nedotýkej
mysli na to"
"řekni mi, sličná, rozhodně ne po svém otci
a přesto mužná tolik
kdo zahojil ty tvoje rány?"
"raději to nechtěj vědět, pane"
"musím to vědět, je-li někdo takový
možná že Pyladés ... mluv!"
"To Macháón
v zajetí, ve stanu při achájských lodích
mne a Kassandru tam léčil
mne ze zad a jí z očí
král nechtěl sdílet se mnou lože
a jí se bál
mne vyléčil ..."
III
Ó, Macháóne!
zvolal syn té matky připoutané
tak silně, že třikrát vrátila se odpověď
- Macháóne, Macháóne, Macháóne -
jakoby znělo z matčiných úst
ucpaných roubíkem kletby
Pylade ...
otrokyně zmizela v chodbě
sňal meč z plecí
a mohutným, vysokým švihem
uťal matce skloněnou hlavu
tu potom vzal a uložil v míse
na jídelním stole
mezi hrozny
IV
syn zůstal s matkou osamocen
řekl jí:
Žádný Macháón neexistuje
žádný soucit lékařský
čin to jsou dvě ruce!
matko moje nešťastná
snad tehdy, kdy jsi uvěřila, že mě
roztrhali koně, bylo tomu jinak
ale mě nebylo souzeno
milovat tě jedinou dlaní
V
vstoupí Aigisthos
zhrozí se:
"Čí je to tělo
a ... to je hlava Orestovy matky!"
Ne, Aigisthe, to je hlava býka
což ji nepoznáváš?
hlava tvé ženy
tvoje porce
- Macháóne, Macháóne, Macháóne -
ozvalo se jakoby z býka
ale přišlo to z Aigisthových
přiškrcených úst
pojď
řekl mu syn
usedni na trůn
zhyneš jako král!
z chodby se vynoří otrokyně:
"svrbí mě záda"
Teď, až teď se zhojí tvoje šrámy
dívej se a plač při trojnožce Paridově
jako bys měla plakat za Dolóna
odpověděl její druh
VI
A zítra uspořádáme smuteční hostinu
za Pylada, za tvého otce i za mou malou sestru ...
hostinu v sále, kde otcové slepě hodovali
z plecí vlastní krve
ty budeš sedět po mém boku
a na stolech jen tobě
boudou muži tančit břišně
v řízách korálkových
má zkázo
zavřete brány
zapalte krby
a zavolejte sbory!
slyšel jsem sněhovou bouři
ve tvých kostech
VII
býk před žertvami
sklonil hlavu
a shodil rohy
když Pyladés za zdmi stanul
nad Aigisthem:
dcero Dolónova!
---------------------------------------------------
(sbor bez prvního hlasu)
(2004)
