„Prasííím!!!“

Tenhle sugestivní akustický výron, vypuštěný do mluvítka telefonu dokáže doopravdy zprasit veškerá pozitivní očekávání, která jste snad chovali na začátku telefonování. Je to šrapnel ukrutné síly, se kterou většinou nemáte snahu ani šanci bojovat. Během celého zbytku hovoru pak poslušně hrajete roli, která vám byla ječícím přízrakem přidělena – roli nežádoucí a obtěžující havěti, jejíž nejvyšší ambice byly naplněny již tím, že byla připuštěna. K hovoru, samozřejmě.

Pokud je váš úžas příliš velký, reakce pomalá nebo pokud jste amorální sadista, který ví, jak požární sirénu na druhém konci drátu roztočit do řádných otáček, nastane chvíle vašeho významného mlčení.

Po třech vteřinách:

„Na praasíííím!!!“

 Dvacet decibelů hluku navíc a podle individuálních schopností modulace tak o malou tercii až velkou kvartu výš. Sluchátko silou svých vibrací připomíná spíš strojek na výrobu libida  a vy buď explodujete a rozšíříte na dálku zástup českých šílených krav nebo se hotovíte k pokorné suplice k Nejvyššímu majestátu našich telefonních ústředen.

Jako pohlazení pak působí uklidňující medový hlas, který vás vítá v jakési korporaci, kde „pro volání v češtině – škyt – zvolte číslo –škyt – jedna.„ Pohlazení přechází plynule podle povahy ve vztek nebo zoufalství přesně ve chvíli, kdy zjistíte, že vynadat například na nefunkční výrobek uvedené firmy můžete jakémusi automatovi „na čísle – škyt – osm – škyt – hvězdička .....“.

Jak idylicky vypadá proti těmto obludnostem klasikovo: „U nudlééé!!!“

Ale nejsou jen tyto odporné případy. Jeden můj známý se například hlásí do telefonu takto: „Zde zvláštní škola se třídou školy pomocné v Z., u telefonu ředitel školy, Mgr. X.Y.“ Hlásil se stejně pěkně, když byl ředitelem školy základní a bude se tak hezky hlásit i jako ředitel obou škol v.v. Moc pěkné.

Pěkně se hlásit do telefonu se učí i mé děti. pravda, někdy kolem devátého roku je to většinou přejde. Moc krásně ale vypadá, když takové šestileté dítě nahlásí v půl deváté večer do telefonu: „Tady Jiřík Q., maminka není doma a tatínek je v hospodě!“ . Nikdo , opravdu nikdo mu v tu chvíli neuvěří, že je hlídán třemi sestrami, kterým je dohromady přes padesát. Hlídán líp, než basmani v Alcatrazu...

Opravdovým vrcholem ovšem bývalo hlášení telefonistky jednoho našeho předního výrobce voňavých čerstvých potravin. Na všechny, kteří měli tu smůlu, že se dovolali, vystřelila svým protitankovým mezzosporánem úderné:

„PAKÁÁRNA, PRASÍÍÍM!!!“