viděla jsem bříško nekonečna
dívala jsem se zespoda
snažila jsem se prorůstat
všemi smutky
které se teprve vršily
v jednom bříšku osmičky
a čekaly až dopluji
v tu dobu kdy každý den měnil se
ve Velký pátek tenkrát
snad noc byla a někdo lámal
metlice divoký kmín
na mojí adrese dnes
vrší se nálety z okolních polí
lebeda pelyněk jen samé plevely
to není Niagara láska si láme nohy
láska se nesčítá pokaždé znovu
se rodí prý
víš, na co teď myslím?
šli jsme... i plevel byl tenkrát
překrásný šli jsme...
Co zbylo z proutí kterým jsem obrůstala?
spáleniště popelí popelí se
však na bříšku ještě neopálená
ryba hebká skoro dívka
proplouvá nekonečnem
|