ouvej (Občasný)

Líbí se mi, jak od té bezuzdné nevázanosti se pomalounku suneš k formě

je to vážně působivé

když se to umí 

ouvej (Občasný)

a já si právě myslím, že tenhle názor, tohle odmítání jiných světů - je veskrze nemoudré.

protože co jiného je poezie, než zprostředkování světa neopakovaně, jinýma očima?

Poezie by nevznikla, kdyby nebyla ta potřeba pojmenovávat život a svět okolo nově a jinak. Jestliže se předem uzamknu, nerostu. Neobjevuji. Mohu si pořád dokola přeříkávat říkanky z čítanek.

ouvej (Občasný)

Ze zásady chci autorovi jeho obrazy a vidění světa věřit.

Abych ze slepoty nepřehlídla, že něco září více, než si umím představit.

Jak pravil Čapek: co si myslí patník: Slunce? takový flákač.  Nemá žádné pevné stanovisko.

Nebuďme patníky, pochčije nás pes.

ariel (Občasný)

Ze zásady chci autorovi jeho obrazy a vidění světa věřit.

to je hezký názor, a já ho někdy v životě uplatňuju, a někdy ne... podívej, jde o rozhovor: a když nerozumím, tak nutně hraničím, a když tomu druhému na mě záleží, tak se hraničit nechá... ale já mu i dávám prostor a on si nenechá brát... lidé nežijí vedle sebe, žijí spolu... vzájemně se hraničí a dávají si prostor - to jsou dva protiklady, které ten prostor utvářejí

a když někdo moc utíká, nechci se třeba dohadovat, protože já chtěl rozhovor...

ale v opravdu důležitých chvílích asi musíš jen věřit, to je pravda

to jsou jen takové nápady 

protěž (Občasný)

Mně se to moc líbí. (Navzdory rubrice autorku ve svém posuzování do toho netahám :o)) .. neumím to). Zaujalo mě to.

blabolil (Občasný)

No, asi takhle,já zásadně, když píšu, kašlu na čtenáře a kdo tvrdí, že ne, kecá. A to je konec konců věc čtenáře, jestli

se do toho vejde, či ne. Naopak tenhle kus mě provokuje k tomu, abych přemýšlela a sere mě, že mi snad něco stále uniká

a že se do toho textu nevejdu, tak jak bych si představovala, ale je to stejné jako, když se dívám na nějaký obraz, kde se mohu pouze domnívat, co autor přesně mínil, právě o to víc mě ten obraz láká, protože si mohu dosadit, co chci, přesně

řečeno proč bych jako čtenář měla přistupovat na svět autora, jako čtenář bych měla být schopna dosadit si tam svět svůj,

svou fantazii, pokud to jako čtenář nedovedu není to probléma autora, lébrž můj.

ariel (Občasný)

stručně - nesouhlasím s tebou, ale to, co říkáš, je dost rozšířený názor

jistě, od toho se umění liší třeba od filosofie, že je v něm zdůrazněna ta expresivní složka, ale...

ořezat báseň na rozhovor bych chtěl... rozhovor přece fantazii nepopírá

ale nemusí to tak být vždycky a jsou lidi kterým to vyhovuje tím tvým způsobem (nemyslet na čtenáře)... ale já to cítím jako hodnotově nižší (i když stále potřebné)

blabolil (Občasný)

samozřejmě, že se mnou nemusí nikdo souhlasit, to, že máme každý jiný názor je naprosto v pořádku. Nepovažuji mé stanovisko za "dost rozšířený názor" nýbrž za konstatování jistého faktu, obzvlášť u poezie. S prózou je to snad trochu jiné,

ovšem například takový Michal Viewegh se právě "myšlením na čtenáře" dostal dle mého názoru právě k hodnotově nižší kvalitě psaní, ne-li velmi nízké.

ariel (Občasný)

co se Ariela týče, nezmůžu se ani na půl slova, jen užasně zírám na svět kolem sebe... 

a propos víš, že statické vnímání u dětí dozrává mnohem později než to dynamické?

ariel (Občasný)

ahoj přístave v severní Francii,

to říkáš strukturalistické teze, které nejsou jediné možné - z mého pohledu je struktura společná, i když JE subjektivně zabarvená, tj. měla by se více či méně přenášet tatáž struktura

jinak to není sex, ale jen společná onanie (ale někdy i společná onanie dobrá)

no, a nevěřit, asi znamená podotýkat, že ta tvá struktura jí nějak nesedí

dejme tomu že třeba z psychologického hlediska.... jako že jsme všichni lidi a tak je naše zkušenost do nějaké míry podobná, tedy srovnatelná, tedy komunikovatelná - jako přenos jedné struktury

taky všem nevěřím, že vědí, co mluví, když se s nimi pokouším o rozhovor

ariel (Občasný)

No to já tu mám taky pár textů, které považuju za dost jednoznačné a srozumitelné, a přece nebyly pochopeny. A nepříčítám to těm textům, stojím si za nimi dost neochvějně. Takže vím, proč mi to píšeš, ale... tahle věta může být vyložena i v prospěch mého argumentu.

Kromě toho se tam píše "tak automaticky jako novinářská zpráva", to je ještě jiná rovina. Nutit někoho zaobírat se textem samotným, jeho vnitřní logikou, a nevkládat do něj své pocity a asociace, abych si ho (někdy bezmála onanisticky) vyložil, a předkládat někomu mravoučnou báseň - v tom pořád ještě cítím dost velký rozdíl.

[Jináč, od Plathové znám jednu báseň (kterou jsem tu přeložil), ale můj šálek čaje to tedy není, je to taková kalaisovština. Seifert mi připadá podivuhodně netajemný, prvoplánový, alespoń v té protiválečné maminkovské fázi (měl jinou, když pominu jeho pozdní básně o ženském pohlaví?). Ale tyto poznámky o tvůrcích žádný další argument nezakládají a jsou nejspíš snadno napadnutelné.]

Totˇ píše psycholog - literární nedouk.

krtek (Občasný)

Napíšu píčovinu, trháme básničky(promiň) na kousíčky.

Zrušili oblost kamenů, to mne přišpendlilo. Oblost kamenů vzniká jak?

Ostrost jazyků vzniká jak. Blbost národů vznniká jak?

Otázka redaktora druhého: Co vás nejvíce rozčiluje?

Odpověď: lidská blbost.

Správná odpověď by měla býti: Moje blbost.

Můj, tvůj, svůj, hnůj, slůj, fuj, tajfluj.