|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Detektiv Adam Janiurek zaťal zuby, pokusil se nemyslet na bolest v boku, zamžoural do tmy a stiskl oběma rukama osmatřicítku Smith Wesson. Zaujal správný postoj a dvakrát vystřelil. Jack Triner před ním tryskem přeběhl a zmizel za rohem nejbližšího skladu právě včas, aby ho to zachránilo. První střela proletěla do prázdna za jeho záda, druhá se se zasvištěním odrazila od rohu budovy. Na plechové střechy skladišť a na dlažbu neúnavně dopadal déšť. Všude bylo ticho a šance, že by výstřely někdo slyšel byly mizivé, takže Adam nemohl čekat pomoc. A že by se mu hodila. Triner byl veliký a silný chlap, masový vrah, který spáchal aspoň dvaadvacet vražd. Ten zkurvysyn byl neskutečně nebezpečný, i když měl tu nejlepší náladu – a teď byl asi tak dobře naložený jako rozjetá cirkulárka. Tohle rozhodně není práce pro jednoho jediného poldu. Málokterý policajt by se vzdal lovu jen z ohledů na své vlastní pohodlí – a Adam Janiurek už vůbec ne.
Adam přeběhl přes cestu mezi dvěma obrovskými sklady, až z louží cákala voda, a pro případ, že by na něj Triner číhal hned za odbočkou, obešel roh v úctivé vzdálenosti. Triner už ale zmizel. Adam se ušklíbl, jak jej zabolelo v boku, ale rychle se rozběhl k blízkému vchodu. Překvapivě zjistil, že klika je vykroucená a zámek rozbitý, jako kdyby na něj Trinerpoužil páčidlo nebo perlík. Proč se nespustil alarm? Sklad přece musí mít bezpečnostní systém. Adam byl celý promočený, a tak se nevolky celý otřásl, když se přitiskl zády ke studené zdi vedle dveří. Zaskřípal zuby, poručil tělu, aby se přestalo třást – a pozorně naslouchal. Slyšel jen – skučení větru, syčení větru. Adam zlomil revolver, vysypal si dva nepoužité náboje do dlaně, upustil je do kapsy, a aby byl co nejrychleji zase ve hře, použil rychlonabiják. Hotovo. Pravý bok ho bolel. Před pár minutami ho Triner překvapil, vyrazil ze tmy s armaturou, kterou sebral na staveništi, a švihl jí, jako když baseballová hvězda prvního kalibru máchne pálkou na homerun své kariéry. Adam měl pocit, jako kdyby se mu hluboko ve svalech a kostech mlely o sebe kusy rozbitého skla, bolest byla ostřejší pokaždé, když se nadechl. Možná má zlomené jedno dvě žebra. Spíš ne… ale možné to je. Byl promoklý, vychladlý a utahaný.Ale taky se dobře bavil.
****
|
|
|
