|
Penzión na předměstí
Penzión na předměstí,
jen deset světel plamínků,
sto mužů se sem nevměstí,
jen deset v očích ohýnků.
Deset žen a jedna dáma,
co dlouho už to nedělá,
říkají jí Bordel mamá,
už dávno není nesmělá.
Deset ložnic a deset postelí,
zvláštní parfém a kouře dým,
deset párů radostně se tetelí,
pro pány to už není pouhý šprým.
Zákazník stálý a stálý plat,
schodiště nohama ošoupané,
dobrá pověst a deset aut,
ty stěny říkají jim pane.
Noc končí svoji vládu již,
hvězdy jim byly svědkama,
v pokoji cítit pot a pryž,
pevná půda pod nohama.
|
|
|
