ZAVÁTÉ JARO
Vyděšená noc jak okradená žena
zvoní dlouze u domovních vrat ----
všude ticho --- noc je poraněná
vysílená, chtěla by už spát . . .
Mezi okny mráz, lupič tajných přání
tvrdě kreslí do omítky znamení
za nehty má sníh
a led mu padá z dlaní ----
na koho se zadívá, ten zkamení . . .
Luny bílá tvář se stále znovu vrací
klamnou stopou vlastních záchvěvů
její matná zář se na obzoru ztrácí
jako mrtvý chodec padá do sněhu . . .
Stromům vázne dech
a hlíně mrznou ruce ----
hvězdám uhasíná duše z kamene
Zima svoji vládu brání zle a prudce
ptáky květy trávu zlostně zažene !
Jaro v dálce spí ----
i země v těžkém snění
nad krajinou mlha rozpjatá
Chladný vítr odvál ptačí pozdravení
---- cesta k jaru bude ještě
d l o u h o z a v á t á . . .
-------------
|