|
"Je to dole v suterénu, určitě to najdeš," řekl Petr.
Stáli jsme před malým paneláčkem v okrajové části města, z jedné strany autobazar, z druhé dvůr plný starého šrotu, okna neumytá nejmíň patnáct let, u vchodu oprýskané vývěsní štíty několika neznámých firem.
"Počkej, myslel jsem, že tam pudeš se mnou."
"Ani náhodou. Řekl jsem, že ti ukážu, kde to je. Zbytek už zvládneš sám."
"Seš krysa vopelíchaná," řekl jsem přátelsky a otočil se ke vchodu.
Nad krátkým schodištěm byla kukaň vrátnice, prázdná, špinavá, s posprejovaným okýnkem a cedulí NÁVŠTĚVY HLASTE ZDE.
"Hlásim, že si jdu dolů k nějaký záhadný ženský vyléčit astma," řekl jsem poctivě pavoučkovi okupujícímu mluvítko.
Nic nenamítal.
V suterénu byla skoro tma, ovšem dveře s přilepeným papírem a kostrbatým nápisem "LÉČENÍ TADY UVNITŘ" tloukly do očí.
Zaklepal jsem.
Chvilku se nic nedělo. Jen jsem měl pocit jakéhosi jemného chvění, jako by se kdesi v jiném podlaží rozběhla pračka. Pak to náhle přestalo a ozvalo se hlasité "dále".
Byla to malá místnůstka se sklápěcím okénkem až u stropu. Vyplňovalo ji několik zaprášených skříní, předpotopní psací stůl a spousta zašlé typicky kancelářské výzdoby. Vybledlé obrázky z kalendářů, nevkusné sošky, těžítka, zašlé samorosty a spousta rozházených papírů.
Na staré dřevěné židli seděla obézní žena s neupravenými vlasy a oděvem, jenž měl s elegancí společného zhruba tolik jako koala se surfováním.
"Dobrý den," řekl jsem, "já jsem..."
"Nemluvte," přerušila mě hrubým hlasem, "jen když se zeptám. A nehýbejte se."
Vždycky, když někdo řekne, abyste se nehýbali, zaujímáte nějakou nepohodlnou pozici. Měl jsem co dělat, abych se nekýval.
"Takže vy máte astma?"
"Ano, jak to..."
"Nemluvte! Jen když se zeptám."
Polknul jsem naprázdno.
Dívala se na mě nepřítomným pohledem. Šíleně mě svrbělo pod kolenem. To k tomu zmíněnému povelu také patří.
"Můžeme začít?" zeptala se.
"Ano."
"Nelekněte se. Působí to divně. Je to takové... jiné. Nebojte se. Nic vám nehrozí."
Ještě aby, pomyslel jsem si.
Otevřela ústa, jako by chtěla zpívat árii, ale nevydala ani hlásek.
Všechno se rozechvělo a rozvlnilo.
astma
as... ... ...tma
asymetrická tma
klouzavé a lepkavé vibrace
tady, ještě tady
a nakonec uzel na cípku vědomí
neza... po... me...
"Co tady sakra děláš?"
Místnost byla prázdná. Ve dveřích stál hlídač. Nic jsem nechápal.
"Koukej vypadnout, než zavolam policii. Tady nemáš co pohledávat. Ať už tě tu nevidim."
Šel jsem docela ochotně.
Následující noc jsem měl divný, znepokojivě živý sen.
Seděl jsem v jakémsi kumbále a přišel ke mně starší plešatý muž.
"Jsem tady dobře..." začal.
"Nemluvte," přerušil jsem ho, "jen když se zeptám.
Čekal.
"Vy máte potíže se srdcem?"
"Ano," řekl.
Zazpíval jsem neslyšně danou mantru. Infrazvuk vyplnil celý prostor a prostoupil vším. Bylo to tak intenzivní, že jsem se hned probudil.
Odšoural jsem se na záchod a pořád přemýšlel o tom snu.
Po celou dobu.
Až do hlučného spláchnutí, které naplnilo mísu modravou pěnou.
|
