Pravda o jaru

Jaro,

slečna vemlouvavá.

Já mladá a krásná,

ty poéta.

My hodíme se k sobě.

Podej mi ruku,

a spolu najdeme

dveře do léta.

Tam za dveřmi

do písku,

do modra,

spolu se šaty

letí i starosti.

Za horkých nocí,

milování pod hvězdami.

Na podzim

rychle se sbalí,

zaklapne kufry

lístek nenechá.

Prvním letadlem

odletí na jih,

prý tančit,

za Maory.

Ve sněhu nechá mne

s letními fotkami.

Z maorského mejdanu

mi nezavolá.

Já vím co přijde,

už jsem to prožil,

věřte mi, že

jaro je bezcitná

děvka proradná.

Na podzim mi ani lístek nenechá.

Odejde, zapomene, nezavolá.

…. ale jak jí odolat,

když tak hezky voní

a roztouženě k sobě volá.