Denně za průsvitů šera

vstávám do záchodové mísy

po rozhoupaném žaludku

sklouznu do rozvičky

ruce protáhnu

ruce jako křídla

cynicku zasměju se

vlastní nevolnosti..

Přemýšlím denoděnně

nad násilím,

nenávistí...

jsem to ještě já?

Ta milá, hodná

holka s copky

ve světle maringotky

a zvrácených tužeb

strkám si do vaginy

tři opadané růže..

Vím,

kdo za to Může.