vzpomínka na V.H. /5.3.2005/
Bojíš se smrti?
Tak přestaň psát!
Jmenuji se Delete,
nikdy se neptám,
jestli smím
a u koho mám zaklepat…
Je to s podivem…
ale já se vždycky snažil plavat
alespoň tempem pomalé chůze a bylo mi divné,
proč tak rychle chodím,
v Podolí se nikdo příliš neprochází
a pak, je tam těžká voda…,
a navíc,
když něco sedí,
není třeba k jednomu stolu
dávat dva…
a také s vyhraněností vkusu to postupem času bylo jiné…,
teď se ve snech vodím po Petříně
s černejma a odbarvenejma
/ Bože, je to dobré, zatím do nich nemůže ani regulovaný odposlech ani Web /
jsou s pihama a bez nich, s malejma a bez… a štíhlejma, vdanejma dělnicema, rozvedenejma úřednicema a taky možná se studentkama, ale ty by mě asi nechtěly, byl jsem totiž třídní a to ten sen, potvora, ví a taky netuším, jestli jsou bohatý duchem nebo bez vily a bez konta, nořím se do jejich slov a do těla, slova plynou sama a těla se kámásútří, pak se napůl zborcen budím do normálního neupábeného dne, děti šveholí, žena vaří kafe, Mácha se od kulečníku znaven vrací do svý sochy, reklamní sitcom naruby, protože kafe dělám většinou já, Hynka to v té soše svírá, děti nechtějí z doupat a ženu pohltilo na celou dnešní noc její uvědoměle nutné, svobodně krkavčí IČO a PC…
/ odpustky nepožírejte, uložte je na horší časy /,
protože Hrabal by do týdle hospody s umělou servírkou a s plastovejma… a taky kecama a kytkou už nechodil, jeho duch teď sedí v uzavřeném a zchátralém automatu Svět, …doufá, že to někdy někoho už konečně napadne, a že příjde a narazí…,
rodina snídá a já nevím, která mi dnes v noci dala …, srdce a naději a rozkoš a spánek, byla to Jana, Iveta, Zuzana, nebo Ivana…moje žena,…nevím, nevzpomínám si, snad jen na to, že
ta poslední plavala rychleji než chodila…
a četla Stop time a Sartera a Mikuláška a On the Road a při loudavé chůzi starou Prahou s ní nevědomky a jemně, stejně jako se všemi kolemjdoucími muži, vlastně koketovala, ne, to není to pravé, milovala se s nimi, obcovala s nimi a Praha jí to oplácela pravidelným rýmem nahodilosti beatníka, protože, když šla, tak to byl koncert, samba, blues a Janáček, černošská lidovka a Stand Man Blues Man a červená Karkulka v Indii, co má na hlavě košíček plnej malých lahviček Fernetu a koňskýho salámu a pralinek a nekonečný fantazie a na ráno připravený pohotovostní balíček pivních bombonů…, a protože v té chůzi a v tom košíčku bylo vlastně všechno, tak neměla problém stvořit několik svých dětí každý týden,
/ otec není nikdy jistý, kdo si to má pořád psát ? / ty básně byly nejlepší ráno, když byla ještě rozespalá, ano, tak nádherně se kroutila !, pila rum a byla u všeho a byla jako sen a jako všechno měla na háku,
dnes to všechno“ zvobchodovala“
na háku má jenom svého manžela a uzený bok, je „in“ a říká, že to tak vždycky chtěla, doma se nudí, ale svoje auto hladí stejně, jako se dřív dotýkali oni a ony žádostivě jejího nádhernýho těla…
nejezte sladké
/ a když tak jen dobré a kvalitní, nepodléhejte stresu častěji než mnohokrát denně, nekuřte levné cigarety, hýčkejte si věrnost ke všem vašim partnerům a pořádejte jejich pravidelná setkání u buřtstánků s důrazem na důstojnost oslavy a na přivítání nových členů a také si pěstujte, nejenom v předvolebním období vůli k vytrvalému přebíhání od jedné strany ke straně druhé, nejlépe od velké k pražské Malé Straně, hodně spěte, zvláště po nočním tahu, dodržujte pitný režim, ale desítku konzumujte skutečně jen vyjímečně, za žádných okolností nepřipouštějte dialog s tupci, laškování s ošklivými lehkými ženami a i sebemenší podmíru, buďte moderními Evropany – s cizinci hovořte výhradně světovými českými žargony, slangy a nebojte se používat ani rozmanitých nářečí a patvarů, nepřežírejte se, natož křenovým kolenem a ženám věřte, nejste-li žena…, asi tak jako sama sobě, sám sobě, je to jedno, protože splýváme s Evropou asi tak jako splývají pohlaví obě…,ještě, že nejsou tři, splývali bychom také s Afrikou a já bych do rachoty vystupoval z krtka už ne na dejvickým „kulaťáku“, ale na „Náměstí nezávislých palem“ v Ouvagadougou.
Nehodící se škrtněte!
/ Už jednou jsem Vám říkal, že odpustky se nesmějí hltat, ale trpělivě žvýkat, stolici pak budete mít hedvábnou i bez splachovacího zařízení /
Někdy je chůze tak pomalá,
že kdybych plaval, tak se asi potopím,…
po Jánském vršku kolem domu číslo deset tečou uslzené proužky deště,
u Slunců ještě sedí Bondy,
hladí ego, Tao a taky psa,
k básním si črtá a skrze dým, co se líně provaluje
do ospalé Nerudovy ulice,
matně a jen tu a tam prosvítávají Invalidní důchodci,
kouří a pije a do sebe si mluví,
k jednomu stolu, když něco sedí, není třeba dávat dva.
Je pátého března
a Hrabě, teda Václav, vychází z čísla deset,
přestává pršet,
někdo na něj volá,
nepoznává ho,
ale jde s ním kamsi do Prahy,
„dou se nalejt“, zapařit,…
konečně je to jedno,
dnes se mu stejně moc psát nechce…
Reset
ještě není v českým kurzu
Pivo
stojí pořád korunu sedmdesát,…
Dvě zelený,
zbytek jablečňáku k tomu
a báseň na ubrusu
letí k nebi…
Bojíš se smrti?
Tak přestaň psát!
Jmenuji se Delete,
nikdy se neptám,
jestli smím
a u koho mám zaklepat…
mladěj