Láska

Láska je věc záludná, uvažuje realista. Láska je věc krásná, uvažuje zamilovaný. Láska je věc pěkná, často je však na veřejnosti, místy i oplzlá, uvažuje moralista. Láska je věc krutá, uvažuje marně zamilovaný. Láska je věc nelogická a iracionální, uvažuje racionalista. Kam patříte vy?

Já, cynik a racionalista, jsem asi trochu jiný. Přijde mi, že láska je pěkná, ale proč jí používat tolik? Jak vídám své nelogicky se chovající zamilované přátele a spolužáky, jindy je zas vidím plačíce nad ztracenou láskou, říkám si Proč? Koneckonců, vlastně jde, jak z biologického, tak z požitkářského hlediska, o sex. O reprodukci, zachování druhu, výměnu tělních tekutin. Proč toliko všelikostí k tomu?

Podívejme se na zvířata, jsou snad zamilované? Prostě jim jde o to, aby nevymřeli, jako druh. Často vídám typické pojetí lásky, v metru, v tramvaji, na ulici. Dva mladí se k sobě tisknou, vyměňují si enzymy a dotýkají se na různých partiích. Za měsíc je potkáte, každého s někým jiným. Toto podle mého názoru není láska. Přijde mi, že upřímnost, vzájemně sdílené zážitky a city, přátelství, důvěra jsou stavebními kameny lásky. Ty doteky, objímání a podobně jsou jen nadbytečnou okrasou.