„Posledních pár let se nám vedlo výborně.“ Začíná První a Druhý se otáčí zády. První přesto pokračuje: „ Za ty prachy co jsem vydělal, jsem si postavil perfektní barák. Přesně jak jsem si vždycky přál. Splnil jsem si většinu dětských snů. Viděl jsem Velikonoční ostrovy, Aztéckou kulturu a i Tibetské hory. Oženil jsem se s bezvadnou ženskou, která by o mě nikdy nezavadila, kdybych nevydělal tolik peněz. Porodila mi dokonce syna, který letos půjde do první třídy. Mám malého prvňáčka!“

Druhý si povzdechne a věnuje mu utrápený pohled. První se nenechá vyrušit: „Ale jdi k čertu! Nedělej ze sebe chudáka! Bydlíš v centru v jednom z největších a taky nejluxusnějších bytů. Posledních pár let jsi znám jako největší sukničkář. Vždyť nechodíš s ženskou, pokud nemá stužku z nějaké Miss!“

Druhý nahlas vydechne a trochu se zamračí, poté promluví: „ A ty myslíš, že mě to uspokojuje? Všechny jsou jako mrtvé! Jsou jako…figuríny, proto je tak střídám. Hledám nějakou, v které to hoří.“ První se zahořkle zasměje: „Tak proč s takovou nechodíš? Můžeš mít kteroukoliv!“ „ Není to tak lehké ve společnosti, v které se nyní pohybujeme. Je tak omezující…“ Odpovídá Druhý, ale první ho přeruší: „Taky, že už se dlouho nemusíme pohybovat. Naše hvězda skomírá! Musíš něco vymyslet!“

„Žanet, Žanet, ŽANET! Pořád jenom tohle jméno. Dělá se mi z něj zle. Přísahám bohu, že se asi zhroutím, jestli tak na mě ještě zavolají. Všude mě obklopuje ze všech stran.“ Křičí zoufalá Petra ve svém velkém domě. Odněkud se ozve slaboduché: „ Ale miláčku, co zase blázníš?“ Hlas patří slavnému sportovci. Ovšem hloupému daleko víc, než kdy Petra byla.

V hlavě si udělala jasněji. Pochopila, jak osudové bylo její rozhodnutí. Svolila k tomu, že její život bude řídit někdo jiný a hlavně cizí. Dva páni. I ten hlupák v jejím obýváku je pouze propočítaným tahem, jak oživit mediální vody kolem ní. Petra to ví moc dobře, jenomže on to nedokáže pochopit. Zamiloval se do ní. Na povel…

Petra ho vnímá jako dobře vycvičeného psa. A každodenní známku toho, že není svým pánem. Ví to díky němu každé ráno, jelikož se vedle něj probudí.

Míjí vystavené platinové alba a uvnitř se její pocity ještě prohlubují. Jako naprostou sebetrýzeň otevře svůj diář. Už ani neví, kde je naposledy poznámka její rukou. Hledat její pravopis by nemělo cenu.

Mužskou rukou stojí na každé stránce napsané krátké a jasné povely typu: sem půjdeš, zde se usměješ, támhle zazpíváš, s tím budeš flirtovat nebo tady políbíš svého přítele.

Petra se rozčílí, vezme diář a hodí ho na platiny. Poté se zhroutí k zemi. „Přítel?! Je to doga s trochu větším mozkem.“ Pomyslí si. „ Už je to tak dávno, co jsem viděla rodiče. Nikdy mi na ně nedají čas. Musím žadonit, abych je směla vůbec spatřit. Ne, takhle už žít nechci! Můj život se proměnil v prosklenou celu, skrz kterou mě fotí. Nemám žádné soukromí, o které bych se mohla strachovat…,protože nežiji svůj život. Pouze hraji a to na celodenním a navíc i každodenním angažmá.“ Probírá sebe samu v duchu.

„ Víš, moje žena by se na mě mohla vykašlat! Až mi dojdou úspory a nebudeme moct žít na dosavadní úrovní, opustí mě. I s mým prvňáčkem! Cítím, že je toho schopna. Věř mi, ona to udělá! Proto musíš vymyslet, jak naše dílo oživit!“ Doléhá První. Druhý se ušklíbne, protře si oči a opět mu naskočí sužovaný výraz. Sedne si do křesla a v nejasném šeru pohlédne Prvnímu do očí. Vidí v nich sžíravý všehoschopný strach. Tlumeně promluví: „ Proto tak střídám ženy, hledám takovou, u které bych si byl jistý, že mě miluje. Nechci pocítit strach, jaký prožíváš.“ Na chvíli se odmlčí.

Lze poznat, že si v hlavě něco přehrává. Opět procitne: „Všechny, co jsem zatím potkal, jsou jako zombií, akorát místo po čerstvém mase jdou po penězích. Nechci, aby mě taková bezpáteřnost požírala jako tebe.“ První ho přeruší: „ Ano, v šoubyznysu jsou všechny ženský drahý kurtizány! Všechny prodávají svoji lásku za bachratou peněženku a honosný dům. I naše mistrovské dílo, i naše Žanetka je taková! Ale to jsme věděli. Já s tím počítal. O mojí ženu mi nejde. Ale pokud mi odvede syna, tak mi pukne srdce! Musíme něco vymyslet. Vytvořit mediální vlnu.“

Druhý se těžce přenáší přes poznámku o Žanetě. Ještě víc ho to skličuje. Skrz zuby procedí: „ Jsem s ní často a vím, že ona taková není! Vidím jí do duše. Stala se z ní chytrá, bystrá žena.“ A v duchu si doříká: „ Je mojí jedinou, pravou láskou! Miluji ji. Vím, co v ní je. Kdysi jsem se v ní zmýlil…“

„ Slyšíš! Slyšíš mě?“ Ptá se První a pokračuje: „ Na co jsi myslel?“ „ Na to, že v našem dokonalém díle je chybka. Ten diamant, co jsme ho celé roky brousili, obsahuje kaz. Žanet začíná být vzpurná! Mám pocit, že už s ní nic nevymyslíme. Už ji nezlákáme. Ztrácíme ji totiž…“ a v duchu si dodává: „ Ach, vím, že je tou pravou, cítím to. Je jediná svého druhu. Mohla by být mojí ženou, kdyby… nebyla mým dílem. Tím bych zničil svoji práci i sebe. Bylo by to něco jako incest. Proto zůstává prokletím mého srdce.“ Oči se mu zvlhčí, otočí se k Prvnímu: „ Neviděl jsem to v ní! Bylo to tak hluboko. Ale probralo se to k životu. Myslel jsem, že je dokonale prázdná, ale někde uvnitř spala netušená síla. Osobnost!“

První se zhrozí: „ Ne, to nemůže být pravda! Nemůže se osamostatnit. To by nás zruinovalo!“ Zcela omámen strachem a vizí věcí příštích se První protočí s hlavou upřenou ke stropu. Oči po chvíli strhne zpět na Druhého: „Ty! Ty jsi to celé pokazil. Já z ní udělal dokonalý produkt, který se líbí všem. Nemůžu za to, že vše se jednou zají. Ale ty jsi ji měl připravit na její uděl. Měla být čím dál víc tvárnější. Nezvládl jsi to a proto musíš vymyslet, jak si ji připoutat pevněji než kdy dřív!“

„Jak se jen vymanit z tohoto života? Co musím provést, abych si zachovala čest a nepřišla o rozum?“ Uvažuje Petra schoulená ve stinném rohu pokoje. „Nejdříve bych měla najít slabý článek mých pout. Najít někoho, kdo se vyskytuje v téhle bizardní společnosti a je schopen vzdát se svého postavení v ní, kvůli mně i sobě. Někoho, kdo si uvědomuje, že tahle vrstva hnije a zamořuje každého, kdo se do ní dostane.“ Pohlédne po svém dříve odhozeném diáři a vrátí se pro něj.

Začne jím listovat od konce na začátek pěkně po jednotlivých stránkách. Hledá kontakt na svého osvoboditele. Zoufalý počin. Jak ovšem listovala, přišla na člověka, který jí je daleko blíž, než si sama připouští. Prsty pohladila poznámku, kterou psal Druhý.

„ To je on! Člověk, který by mi mohl pomoct. Je tak jiný než ten první. Mohl by mě pochopit. Věřím tomu. Dobře mě zná a jeho přítomnost mi vždycky pozvedávala náladu. A poslední dobou se chová tak roztomile.“ Na chvíli se jí popotáhnou kraje úst do malého úsměvu. Hned se však stáhnou zpět: Ale co když nebude chtít? Je to hrozná sázka! On mě vlastně dostal do tohohle prostředí. A teď má co chtěl. Střídá ženský, hýří penězi. Mohla bych mu nabídnout jako odměnu sebe. Ale stála bych mu za to?“

Obličej se jí svraští a zamračí se: „ Kdybych se mu svěřila, vložila bych mu do rukou můj život znovu. Ale svůj život musím mít na starosti už jen já! A nikdo jiný! Vše musím mít ve své režii. Mohla bych se ho pokusit svést! Je přeci na ženský. Ano, omotám si ho kolem prstu a stane se mým klíčem ke svobodě!“

Druhý už rozčarovaný z neustálého dorážení a naléhání Prvního vstane a skoro zařve: „Už nechci nic vymýšlet! Nemyslíš, že jsme se na té holce napakovali oba dost? Není čas ji nechat žít?“ První se zcela zhrozí: „Jak to mluvíš? Žádná holka! Náš produkt, naše geniální dílo je. Naše práce, která nás živí. A teď se musíme postarat o to, aby Nás živila i nadále.“

Druhý se po těchto slovech zamyslí: „ Možná má pravdu. Možná že mě jen šálí mysl ta školácká láska. Přeci jenom jsme na ní strávili tolik času… Co zmůže láska v těchto časech? V téhle branži je pouze obchodním arbitrem. Legendou, jejíž pravý smysl mizí v dálce minulosti. Dnes je už jen prázdným pojmem.

Vše by tak zkomplikovala. Odvádí pozornost od reálného řešení problému. Vše mlží… Měl bych se snažit zapomenout.

Dá se přeci bez ní žít, ne?“

„Hele, tak jestli ty máš zrovna nějakou depresi a nejsi schopen cokoliv vymyslet, tak to nechej na mě. Mám jeden rezervní nápad. Doufal jsem, že ho nebude třeba, když jsem za tebou šel.“ Řekne náhle zcela chladně První. Druhý se probere: „ Doufám, že řešení bude k dobru.“ „ Neboj se. Je historií potvrzené.“ Usměje se První. Vidí se už se synem a manželkou. Vše při starém… "milující" žena a smějící se dítko.

Petra se rozhodla jednat okamžitě. Vydala se naprosto sama bez stráží za Druhým. Když vystupovala z auta zatmělo se jí před očima… a pak už jen tma. Byl to výstřel. Výstřel do hvězdného nebe, za bílého dne na ulici.

Když si Druhý uvědomil, jaký byl plán Prvního, dolehla na něj plnou vahou jeho spoluvina. Jeho naivita a hloupost. Ke všemu zjistil, že bez lásky žít nemůže…

Žanet se stala uznávanou legendou a obchodní značkou. Desky se prodávají víc než kdy jindy a k tomu po celém světě. Staly se nepřetržitým zdrojem financí.

První žil šťastně s manželkou a milovaným synem. Dokonce mu přibyla i dcera, která půjde do první třídy.