něco o tanci
máš v každém prsu
malou vránu
a břicho z ječmene
a vody
v předklonu
jsi zkameněla
jako chrlič
kterému na záda
stéká déšť
po křídlu anděla
usnulas
anis nevěděla
Mastnej slezl ze zdi
a z těsta těla
ti uhnětl
bochánek
snídal ho pak
se čtyřmi mrtvými
a růže, které ti vytrhal
z páteře
jim nemotorně motal
do vlasů
až ožívaly
prosvitla hudba
malíčkem tě pohladila
od krku k zápěstí
a zpátky
a než se ztratila
otřela se nehtem
čerstvou ranou
začali z kamene vylézat červi
jako bys hořela
nosy si šeptají o tanci
dýchat do popela
a jeden mrtvý s říhnutím vydechnul
ducha svatého
zařval
kámen prasknul
žebry se rozprskla láva
jako při orgasmu slunce
chytnul tvou ruku jako svícen
a posvítil s ní do tmy
za očima
jen blikot automatu
půlnoční mandaly
pod městem sviní potok
a Kerberos
třikrát si rozbil hlavu
o betonovou stezku
jak jsi voněla
máš v každém prsu
malou vránu
a břicho z ječmene
a vody
nos mluví tváři o tanci
a rty se hýbají jak koňské svaly
ta trocha vzduchu
skrze ně
je elektřina
a mrtví mezi tanečníky
šahají hluboko
do klína
táhnou z něj oheň
možná železo
hází ho z oken
studenému městu
jakoby krmili medvěda
v ulici zástupy kovářů
hrubými pěstmi mlčky buší
do horkých provazů
a čím dál rychleji
někteří pláčou
slzy jim syčí v strništích jak hadi
lidi jdou kolem do práce
raději přechází na druhý chodník
kde zbylo
ze žhavých provazců
jen něco mříží
nahoře pod střechou
trčí z gaučů tanečníci
tma v nich je jako pod peřinou
kůží jim do těl
prosvítá oranžová kocovina
amorek s plastovým toulcem
a značkovými šípy
leží v umyvadle
někdo tu zvracel
když mluvil o dějinách
a byly toho plné kýble
ale ty sedíš v okně
střep škeble mezi vorvaními zuby
leskneš se na světle
kdo k tobě přiloží ucho
uslyší moře
