|
| |
 |
Uprostřed BoSporu
Autor: spuntik (Občasný) - publikováno 9.6.2001 (00:03:45), v časopise 11.6.2001
|
|  |
|
Do istanbulských vod
Vplula orchidej tvých rukou
A já plný touhy
Zahleděný do vod Bosporu
Snažím se
Kámen po kameni
Stavět most
K okvětním lístkům.
Ty kameny
Jsou jako akáty
Podél tratí
Své ostny vždy
Bolestně a krvavě
Zabodávají do mých dlaní.
Plný touhy
Krvácím na istanbulské nábřeží
A mořská sůl vod průlivu
Zažírá se do mých ran
A já blázen či snílek
Spíše jako neoblomný milenec,
Stále vrhám akátové kameny
Do hlubin moře.
Tak jako přibývá ran,
Tak jako přibývá krvavých skvrn,
Přibývá i beznaděje.
Už se stmívá
A obloha vysává
Rudost mých ran
Časem jsem i bolest vpichu
Přestal vnímat,
Kámen za kamenem.
Bospor se tě stále nechce vzdát,
Vlny se stříbřitě tříští o nábřeží
A příliv mi zalévá kotníky,
Nemůžu ustoupit,
Jakmile ustoupím
Ztratím víru,
Naději a lásku.
Srdce mi stále pumpuje
Krev do rozervaných ran,
A stále si pro mne jako pohřbená,
Nábřežní kameny
Už dávnou jsou nasyceny mou krví,
Kámen vedle kamene.
Noc byla dlouhá
A doposud ani jeden z kamenů
Nezůstal nad hladinou Bosporu
Snad s příchodem odlivu…
--------------------------------------------------------------------------------
Jeho srdce mělo lásky i naděje,
Avšak ne krve pro takovou oběť.
|
|
|
