Utopit do obilí plavé vlasy
a kůži těla nechat splynout s barvou země.
Bříšky prstů promnout všechny klasy,
jako když hladí, vítr obliny Tvé, věrně
a svádí...

Ponořit do prostoru duši,
ruce vztáhnout k nebi,
zalichotit slunci,
jenž slzu z líce suší
a sluší...

Nechat prostoupit vůni všemi smysly,
zády umačkat si lože.
Do dálky hledět, vnímat cudný příslib
a setřást z hrudi hoře.

Tvá bytost vyplňuje planetu,
prsa se dmou a zase klesnou.
Svěží vánek v rozletu,
tiší čas písní věčnou.

Usínáš...
a zlaté vousy klasů
něžně protknou Tvojí krásu.