|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
Kolekce Příběh pana Knihoslava
Autor: Axxym (Občasný) - publikováno 28.1.2007 |  |
Knihoslav Jelenoh byl jemný bohatý mladík.
Byl také velice krásný, vždyť už jeho teta
(pochopitelně nevlastní) ho v mládí tahala
za tvářičky a ve vilných představách jí
proudily potoky ananasové šťávy.
Knihoslavovy jemné kontury obličeje lemovaly
splývavé vlasy barvy kytary z dřevěné třešně.
Jeho obočí přímo vyzývalo k mimickým operacím
a zvláště pak byl hrdý na nerezovou trubku,
jež používal místo nosu a která dokazovala
jeho aritokratické kořeny. Zvláště ideální
pak byl poměr jeho ramen, pasu a boků.
V ideálních podmínkách bylo toto magické
součíslí 1 : 0,75 : 1 a lákalo zejména
dívky inteligentní, považující matematiku
za nedílnou součást jejich života.
Bydlel ve velkém moderním době v kabajistickém
slohu a na zahradě měl bazének s inteligencí.
Byl šťastný, alespoň do doby, než mu do
bazénku začaly srát labutě.
Jednoho dne Knihoslav potkal v kavárně překrásnou
dívku. Když dopíjel Kazašskou kávu a jemně
broušenými zuby zvícími drahých perel dochroupal
sladké sušenky, zakřičel v údivu na přiběhvšího
vrchního a nakázal donést dvě deci bíleho,
Cheateu Neuf de TetraPack. Po dopití téhož,
začal pátrat, co že ho tak poděsilo.
Jelikož cítil podivnou nevyžádanou vlhost
ve své levé botě, jako první se podíval pod stůl.
Ve tvaru ploštěnky byla na jeho botě přisáta
mladá a velice svěží dívka. Zachoval se jako
pravý gentleman a zpočátku se tvářil naprosto
stoicky klidně, aby dívku zbytečně neztrapňoval.
Když však cítíl, že vlhost se s chutí pouští i
do jeho ponožek z jemného šifónu protkávaných
nitkami mědi, rozhodl se jednat, vše v rámci
bontonu. Vzal do ruky krátkou bambusovou tyč,
která byla náhodou opřena o jeho stolek a vsunul
mezi svou polobotku z vydroní kůže a rty
dotyčné sličny. Velice jemně zapáčil, vše s
grácií jemu vlastní, tak aby nevzbudil
rozruch. Během malého okamžiku, kdy nechal
meditovat fyzikální zákony se sličninými rty,
dopil svou sklenici bílého. Slična, která mezitím
odpadla od jeho boty, se píďalkovitými pohyby
vsoukala do křesla naproti němu, dokazujíce
svou neřestnou pohyblivot a ohebnost.
Knihoslav byl však od své tety (pochopitelně
nevlastní) zvyklý na ledasco a věnoval této
přinejmenším zajímavé činnosti pramalou pozornost.
Dívka byla velice atraktívní a hubu měla od
krému na boty, což souznělo s celkovým barevným
laděním jejího obličeje. Byla přirozeně
krásná, proto věnovala každé ráno svému obličeji
podezřele málo času. K tomu, aby si muži
lámali holeně o holuby poskakující po chodnících
ji stačilo pouze letmým pohybem zvýraznit řasy
a sčesat je na pěšinku.
Když si mohl Knihoslav poprvé prohlédnout celou
její krásu pohromadě, vzrušením si až zul boty a
začal zespoda do desky stolu vyklepávat melodii
fašistického echtnparáde marš. Dívku zřejmě
ideologicky zaměřené hrátky vzrušovaly a lehce
se začala vlnit. Její prsy byly jako dvě malá
kůzlatka, která střídavě vyskakují a zaskakují
do kůzletince. Knihoslava tento rytmický pohyb
velice inspiroval a téměř okamžitě nabral do úst
trochu hnědého třtinového moučkového cukru a
jal se vypouštět vzduch z plic. Na malou chvíli,
než jemně pootevřel ústa, vypadal jako ježík.
Rafinovanými pohyby rtů a jazyka vykresloval
z cukrového dýmu do prostoru mezi jím a sličnou
sonety, jehož verše ho spontánně napadaly.
Dívka, která očekávala spíše cunnilingus,
znuděně polkla zbytek obsahu cukřenky v naději
že se bude Knihoslav pokoušet cukr zachraňovat.
Knihoslav byl zmaten, očekával, že dívka počne
hrát v lyru a posléze spolu odejdou
do parku meditovat. Dívka byla také zmatena
a v posledním záchvatu naděje si začala velice
smyslně rozlévat bujón, kterého si vždy pro tyto
příležitosti aspoň trochu nosila, na dekolt,
přičemž ji přes tenkou látku začala prosvítat
ňadra. Knihoslav byl člověk od boha umělecky
posvěcený a jakékoliv silné podněty denního
života pomocí své kreativity uchovával. Vytáhl
proto blok se skicami a ovlivněn imaginačním
výronem se jal v režii abstarktivního surrealismu
zaplňoval bílý papír.
Slična měla ale pro takové počínání pramalé
pochopení, sebrala si svou kabelku a vlezla
si pod sousední stůl, kde se přisála jakémusi
manažerovi na manžety. Na místě, kde seděla
zůstal na kožence jemný potah, jako když
přejede slimák. Knihoslav vytáhl svůj fotoaparát
a hledal vhodné světelné podmínky,
za kterých by mohl zvláštní souhru světla a
stínu zaznamenat...
|
|
|
