ANDĚLÉ MEZI LIDMI 11. Kapitola Je
to trochu zvláštní, mít hmotné tělo, které každý vidí. V nebi totiž nejste
hmotní. Musím ale říct, že můj vzhled je na první pohled celkem obyčejný, jen
kdybych tak nezářila. Mé vlasy jsou pokaždé jiné. Ve stínu jsou spíš hnědé, ale
na sluníčku září až zrzavou barvou. Mám je vlnité, ale raději si je budu
žehlit, je to praktičtější. Oči jsou hnědé, ale když se podíváte pozorněji, tak
tam najdete zelenou. Alespoň že postavu mám pěknou a pleť bez chybičky! Jak už
jsem se zmínila, tak já zářím. Nevím, jak bych to popsala… Můj bratr Alexandr a
sestra Luce také září. Jenže oni dva jsou tak dokonalí… Alex je štíhlé,
svalnaté postavy. Jeho překrásný obličej rámují blonďaté vlasy a ty jeho
podmanivé oči! Má je ledově modré, ovšem
uprostřed a na kraji jsou dva tmavě modré kruhy. Luce má dlouhé kaštanové vlasy
splývající ve vlnách na záda. Oči jsou jako dva smaragdy. Všichni tři jsme jako
z mramoru a také máme téměř takovou barvu. Nu, už dost popisování vzhledu
řekněme si, co mě čeká příští den. Zítra jdu do školy! Trochu se toho děsím,
ale uklidňuje mě fakt, že Alex tam bude taky, i když jako učitel dějepisu a
hudby. Neděsím se učení, ale lidí. No,
teď už musím spát… DRUHÝ
DEN:
Luce
mě musela přijít zbudit, protože jsem si nějak zapomněla nařídit budík.
Neochotně vstanu a jdu se nasnídat. ,,Chceš palačinky nebo vejce?“ zeptal se mě
Alex stojící u sporáku. ,, Tak ty palačinky,“ odpovím mu. Než je Alex udělá,
jdu se obléct a učesat. ,,Co si mám sakra vzít?! Džíny, sukni nebo šaty?“.
Nakonec se rozhodnu pro úzké černé džíny, bílé tričko a zapínací svetřík. Vlasy
si vyžehlím a nechám rozpuštěné. Palačinky jsou už hotové, a tak seběhnu dolů
si je sníst. Po snídani už s Alexem vyrážíme a Luce nás jde vyprovodit.
,,Neboj, Cassie, to zvládneš!“ utěšuje mě, když vidí můj výraz. S Alexem
jdeme pak k ředitelce Greenové. Alexe si odvádí do sborovny a mě pošle do
třídy. Zrovna jsme měli literaturu, kterou vedla sympatická profesorka
Summersová. Nesměle jsem vstoupila do třídy. Když mě učitelka uviděla, usmála
se a řekla: ,,Vítej, drahá. Lidi, přivítejte prosím Cassandru Priceovou! Támhle
je volno, vedle Sally, posaď se a snaž se co nejvíce pochytit. Sally ti pak
řekne vše potřebné. Že, drahoušku?“ Sally přikývla a usmála se na mě. Němě mi
řekla ahoj. A takhle to probíhalo
všechny další hodiny. Po vyučování si mě Sally odchytila s tím, že mě
doprovodí a cestou mi bude odpovídat na všechny mé dotazy. Ptala jsem se téměř
na všechno, co mi přišlo na jazyk. Např. kdo s kým randí, jací jsou
učitelé, kdo co učí a pak na lidi ve třídě. Prý to jsou fajn paka. Ani jsem si
nevšimla, že už jsme u parkoviště. Rozhlédla jsem se, jestli někde neuvidím
Alexandra, když v tom mi do zorného pole přišel ON.
|
