Ve chvíli, kdy jsem se rozhodl, že  svou stránku sestavím z rýmované poezie publikované na Totemu, vyvstal přede mnou problém: Podle jakého klíče vybírat? Nakonec jsem se, možná trochu pošetile, spolehl na svou paměť. Nabízím vám tedy tento výběr, notně subjektivní, a přeji intenzivní zážitky z četby.   egil

Vio Vysoké pece - Nové chuti   Chuťové buňky ve svých celách trpí jak plnoletý mnich slévači potu na skráních ví jak se žhavá hlava bělá   Po okraj plnit by se měla jako by četl tisíc knih zná hloubky i co hledat v nich aby se zcela rozechvěla   Roztaví vsázky uvnitř těla když jeho ticho rozdmýchá ten žár rozlévá do břicha kypí však ještě nevyvřela   Pevná je v bocích citadela v nístěji sčítá každý hřích a čeká vstřícně na odpich odlít se formou do anděla             Lyryk přehled je samurajský meč svist mezerou až k náseknému místu mezerou mezi teď          teď    teď   hleď rozehřáté kaňky západu chladnou v přehledné dějiny postřehu mrznou okamžiky v obdiv-vhodný sled   a nit je smysl za každou Ariadnou             za každou Ariadnou je smysl            pro každou spleť   samotou táhlý sen se s okamžikem loučí vše nesouvislé -pár neuchopitelných přeměn- má viditelnou prodlevu   bytí od sebe bytí jen vedle a vedle --- vedle snadno jsem mnohá sbytí přehléd   od horizontu k horizontu svět stojí tu na můj zájem frontu a já chci vzhlédnout dál než za okraje

Petr Vaněk Předehra nejprve/Snílci               Na budík klekla tma             a zařvala v oknech…       Svlečen jí úžeji protáhne cit - růžový kolorit            perly saje rty   Svlečena mu budí ho záchvěvy -            do polosnu   A zhoupne se sten v pustině města v bodě jediném   na loďce z pouštních sítí kde slzy         kapky od nitě k niti znejistí něhou labutí krovky                  …když obtočili se nad Prahou            pod klínem vadla mu do náruče            - tehdy               zíral na budík                  téměř sežraný ručičkami času…              Nebylo pochyb            že svítalo na nebe vzetí       sojka Dyzajnérka   prosviští starým domem od sklepa po půdu a z bůhví jakého popudu pověsí obrázek Panny Marie na rozpraskanou zeď a k tomu hvězdičky z aluminiové fólie   ve sklepích zatím lehounce tíká   gotika

kink u slepého ramene dyje   atmosféra ze skla loukou se doloudat k horce — viklan by upadl kdybych teď tleskla   mám paže podél knihy jako pes s kostí — kořist voní po mařince   ariadna tu s důmyslností vedla nit elektřiny   — kraj pro sebe elegantní jako když se vlas dotýká límce       faun gauginovy mísy   mý rtutě plněj jižní moře zbořenej sem zbořenej a ty mi vo pokoře hebounký kuře krákoře vosychám celej v komoře kde si? tu kde je tvý tu ? Gaugin si projel paletu od šťav měl prst a pohnul prsem aby ti pod něj kníra jako netopýra syrovej, sychravej, sýra virgule, vířit se, víra podivej se mi do vočí   za letu uvidět víra kde si ? tu kde je tvý tu? za pikolou a koho hejbnu tomu se zelení jsem tam kde po trním máš býka celej hýkám vytáhnu ti kalnou louži zpod rendlíka zarazim ti stydkej škvarek do knedlíka vyvařim ti otevřenej do kolika ? kde si?             tu a tam neklej už tě polykám

RadimP Král Jan a saň   Tam, kde dřív hřměl, kmet sní sám, tich. Vlas zvad´, zšed´, zříd´, i vous mu zplih´. A dme se břich. Tak stih´ ho syn a jal se klít (nu, cloum´ s ním hněv; nad to jest zpit), řve, chřtán jak břit:   "Jsi kůň! Jsi hňup! Jsi bloud a plaz!" "Kuš, nech mne už! Ach, blesk tě sraz či zlom si vaz!"   - král Jan, syt jha a pln chmur dí. Však v pouť jde zas, ač vztek jej rdí. Svár žluč mu mích´.   Náš rek sláb, stár, i rád by Grál, by pil z něj a tak zdráv prch´ z már. Kéž přán mu zdar!   Skrz strž a brod a step i hvozd, kde šír luh, lán, i tam ctný host. Dál pro ten skvost!   Tu viz sluj; tma; v ní běl sta lbí a Grál! Však král stvůr, Tchoř!, tu dlí! Teď Bůh buď s ním!   Leč král, slep, hluch, v kel šel i čich. Ha, Tchoř má pech! Král v krk jej pích´; běs mře, až chcíp´.   A slyš! Kde v dál zlá stře se říš, kam bys jen sáh´, snad o píď výš, zří skvět se číš!   Jan po ní hmát´ a dal si hlt. Hle, hned zmiz´ hrb; chrup, sval jak chrt, ta tam je smrt!   V hrad chce se brát - leč čpí z něj smrad! A princ, jsa srab, síp´, vzlyk´, a pad´. (nešť, byl to had!) Toť hry té mat!   Ba, byť kmet chud a vetch, vždy střez se hold mu vzít. Jen pak máš čest!