|
Nejdoporučovanější poezie
Totem se dočkal desátého výročí. Možná by si na počátku málokdo z jeho prvních návštěvníků dovolil odhadnout, že z něj vzejde tolik tištěných a víceméně uznávaných autorů poezie. Poměrně nečekané je pak ovšem zjištění, že v seznamu absolutně nejdoporučovanějších děl jsou tito autoři v menšině a část jich není zastoupena vůbec. Jak to? Většina oněch nejlépe hodnocených děl byla uveřejněna mezi lety 2004 – 2008, tedy v době, kdy byl Totem nejhojněji navštěvován (to odpovídalo i množství doporučení pod jednotlivými příspěvky), a navíc se tu scházela velká část pro něj podstatných autorů, tvořících dnes zčásti podhoubí generačního literárního povědomí. Kde jsou ale dnes ta jména, která už pozvolna vyprchávají z paměti? Všechny amatérské literární weby mají prostě vyčerpatelné možnosti. Ti, co měli literární ambice se dnes častěji objevují na stránkách, kde je vše černobíle dané a vracejí se jen na skok z jakési obřadné důležitosti nepřetrhat „rodinná pouta“ a možná i z potřeby navyklé přímé konfronatce pod svými texty. Ti, co je neměli se postupně vytratili do světa žít dál své životy někde jinde a možná i nějak jinak.
Důležité je myslím říct, že všichni z těch, jejichž básně najdeme níže, se tu ve své době čile účastnili totemového dění. Ovšem zdaleka ne všichni, kteří byli vidět, se prodrali tak vysoko. Tady přímá úměra funguje jen do určité míry. Z občasných návštěvníků Totemu, kteří si „jen“ odskočili publikovat své dílo, v seznamu nejdoporučovanějších děl není nikdo, a úvahy, proč je to tak, jsou vlastně bezpředmětné. Ale posuňme se dál.
Ve všech nejlépe hodnocených básních Totemu se dá vypozorovat jednotný podnět; něco, co minulo, co je pomíjivé. Kupodivu v nich nejde ani tak o to okřídlené: „Kdo jsme, odkud přicházíme a kam jdeme?“, jako spíš: „Kdo jsme byli, s kým jsme tu žili, a proč už ne?“
Blues horkého klína – Kelly - publikováno 22.10.2003, doporučeno 35x
Podzim jsem vyhrála v loterii
Nepíšu, nespím, nedopíjím
příběhy rozlité…
Hodiny napouštím praskavým časem
Včerejšek olysal, zítřek je pasé
noc hrabe kopytem
Zkovám tě já, ale osedlá jiná
smím ti jen zpívat blues horkého klína
v území nikoho nad spánkem dobytém
Říjen mi chutná jak panické mlíčí
flétnový prstoklad pozpátku cvičím
listopad černých pat čeká mě bos
S jablky koulím hru o bubáky
Bojím se, že jen tak pro diváky
strhneš mi úsměv jak stírací los
V chatě jako po vymření - egil - publikováno 29.3.2004 – doporučeno 31x
I.
Slunce jako kladka
spouštělo
provazy vedra do oken
a já poslouchal
jak z tebe
mluví pozdní stromy.
Z těch odpolední na verandě
zbyla fermež začpělá do tvých košil
ve vyvrzaném kredenci,
jako by pach mohl mít knoflíčky
a rozepnout se popaměti.
*****
Ze sedliny čtu nevyspání
snu koně, kterého jsi neosedlal.
II.
Prolistovaný štůsek
Světů v obrazech proložených prachem,
pár lejster, inkoustová tužka,
tvoje fotka:
pavučiny si osobují
nárok na tvé vlasy.
Kdosi vzal moje oči,
obrátil je dovnitř a vysypal.
III.
Podkova nade dveřmi,
ržání v pantech, ale veřeje...
veřeje nikdo neokoval.
Směry se řežou do kopyt;
do bezvědomí padají.
*****
Opratě jak prázdná smyčka...,
pytlačím jejich okem,
chytám svá mrtvá hříbata.
Z nepřítomnosti – miroslawek - publikováno 25.1.2005, doporučeno 31x
- 1 -
když v očích umírají ptáci
ptáme se tiše kdo tu spí
a bůh ví nikdo to se vrací
rozbitá hnízda do větví
- 2 -
do tenka křehnou vrásky dřeva
jablůňko stárneš a noc ví
babími léty tmu rozlévá
černou jak oči ježkovy
- 3 -
pod střechou kůlny mezi kosy
k zápěstí trámů podél rýn
rozvěsil prázdno v kapkách bosý
kouzelník jménem tamburín
- 4 -
praskliny ticho v žilách zdiva
ostrůvky rzi pavoučí nit
znamení že se připozdívá
že už je čas jít
- 5 -
k večeru zvoní těžkne réva
olůvky z nichž se neodlévá
řeč vlaštovek a blízkost zim
na drátech hrozí přelitím
- 6 -
netmavne krev to jen se smráká
a v lískách oheň krčí hřbet
dědečkův včelín výkřik ptáka
dávno je dnes a naposled
- 7 -
zapadla branka mlčí stromy
v zorničkách oken slábne den
tvrzení skla snad dotknout se smím
v růžovém keři za plotem
- 8 -
kostelík víska mezi poli
sad v květu domek u trati
pěšina která nepřebolí
kterou se nikdo nevrátí
Melencolia A.D. - MiKa - publikováno 18.4.2005, doporučeno 28
I
Šipka bílých ptáků
boří se v letu
do
tkanin koberců.
Nikdy bych neřekla,
že
pokazí kopce
pustým svým
tažením
vpřed.
II
Žhne v číslicích čas,
když hledám své hluché
na všech stranách Měsíce.
Předtím, pořád, pak
u dna svých kráterů
kotníky máčím.
V hlubokém zatmění
črtám, co nevidím.
V takových hodinách
zbloudil, kdo psal.
Dotýkám se svého těla - ouvej - publikováno – doporučeno 27x
Tady, uprostřed
říká a píchá si prstem
někam k hrudi
tady jsem pukla. A vylezl štír
krkavec a zavšivený orel
a nakonec se vydrápal
révový kořen. Vyrostl na mně
vinohrad. A od té doby
vážení, se přelévám
sklenice vína do vína
a učím se, dodala tiše
jak v písních nelhat
Tady, dole, a ukazuje kdesi
k ohanbí, je pouť ke svaté kapli
šípek v úvoze se až až červená
píchají trny, a tohle vážení
byl růžový sad. Však každá kaplička
má stěny z malty, která se drolí.
Tak pročpak
naříkat?
A tady, říká, když nanáší si
pudr na tvář
bydlely včely. A taky čáp
a taky vlaštovky. Ty nad čelem
krmily mladé. V obočí hnízdo
a na loukách to čiříkalo, že bůh dal
radosti nemálo, a líbat že se dalo
v bzučení včel, v klapání zobáků
a třepetání křídel, však každá louka
stane se úhorem. Když vyprahne
zem popraská, jak velká žíznivá
stařecká vráska
A tohle, ukazuje si k nohám
býval stojan k notovým osnovám
to bylo parády na kolonádách, a křídla
to se to vážení, lítalo v bouřkách
knoflíky praskaly, tkaničky jako komety
fábory, lampióny, dech zatajený
nožičky moje, klouzavé koráby
stříbrnou trávou
k soumraku žluklého slunce
mě dovály
Plivání do žlabů – leatherface - publikováno 3.8.2004, doporučeno 26x
Dávili po skývách.
Rdousili po sklepích.
Sráželi v sadu strom jak hole po slepých.
Plivali do žlabů.
Šlapali po svících.
A v loubí lili žluč po bílé oslici.
A saze slz.
A zmrazky míz.
A z křížů prýskalo se.
A v rybích brodech doutnal troud
a líhně hnily kvasem.
měsíc je miska kurkumy – sjuuu - publikováno 7.2.2005 doporučeno 26x
měsíc je miska kurkumy
chodíme městem trochu mým
a úzko je nám - zrnkům v lusku
přelomit dva jak ptačí kůstku
uměla jsem a neumím
Míjím – kink - publikováno 11.9.2008 doporučeno 26x
míjím
míjím
pole pekelných slunečnic
— černé a povadlé — smrt
měsíce stará krev
zdálo by se
když se rozední
že je tu strašlivý jih
který chce vyrovnat krajinu
a mělník na rakev
ve které zahynu
nenápadně jak vyšívaný
okraj ponožek
— divadlo kouzel v líbeznicích
kde žloutek mizí pod miskami
kde ještě choděj koledníci
— příště nech
upadnout sem tam chlup
ať smrt zdánlivě míň bere
třeba jak hlína ropu
pod barelem
a přitom je tu sever
a vlastně stejný prostor
pro smutek
kosti zimničná: - drfaust - publikováno 28.9.2004 – doporučeno 25x
kosti zimničná:
„Z totálně nasazených křídel vran,
z peří drobků na chodníku led
- dřevoryt dívčího poprsí.
Jakási trhlina
anebo moje roztříštěná hlava
- nemyslící, týraná ve snu
o bradavkách: Panna Marie Sněžná.
Je na nástrahu, na její šupinu,
která si říká klín,
nebo růženec
podle toho, jestli je modlitba splynutí
anebo vláčení tím ledem.
Je měsíc holé kosti. Břichomluvec chvástavý.
A nerodí se perla,
listožábří odtáhli hlenem řek -
dlí v suchých písčinách:
zde peklo v ledu
a z křídel vran můj stín.
Přicházíš pro mne.“
ŘEKA A BÍLÁ HŮL – Emmet_RAY - publikováno 5.11.2004 doporučeno 25x
a taky ataky
pocitů marnosti
kostkový cukr
a mouku od kosti
kde drobné radosti
lisujem kamenem
a sílu pramene
poutáme ramenem
slepého koryta
neslyšných doteků
a mrtvý procitá
k mrtvému člověku
Bílá – Kalais - publikováno 6.10.2005 – doporučeno 25x
Pod ledem volali - - - o vzduch
jako okouni
se plazili po chladné hladině
s vidinou smrti na tom druhém
Řekli
že dům – ve kterém jsem kdysi
bydlela
museli dát vyhořet
že v něm strašilo
A pak přišel plamen - - -
stalo se
Řekli
že mám příliš velké oči
po matce
že včera zemřela
že dnes mě vtisknou
do sněhu
cesta na konec světa – stanislav - publikováno 10.11.2009 doporučeno 25x
na konec světa
se jede z Kladna
prázdným autobusem
prázdnými vesnicemi
kolem prázdných polí
mlhou z mlíka
na konci světa
je malý obchod
v něm mi prodavačka
potvrdila
že jsem dojel
až na konec světa
Otisk v tom čerstvě napadlém – zirael - publikováno 10.12.2004 – doporučeno 25x
světlo otisk ptačí nožky
v tom čerstvě napadlém
za jedno amen sten
či jen vzdech
či
jen
roleta do půl svléká rám
jak by bylo
z rán cigaret stín a skrojek sýra
takhle živá nebývám
jak by bylo nám?
důlky od kolen už slehly zvečera
dočká se hastrman
pod rámem jezera
| 
