|
U příspěvku:/černo bíle/ |
Ondrej Kern (Občasný) - 14.11.2007 > keniku? My se známe? (ne... jen mě to pobavilo, říkala mi tak maminka, když jsem byl malej...) |
U příspěvku:Být správný druh |
Ondrej Kern (Občasný) - 14.11.2007 > Naši neshodu zračí naše neporozumění. Tím, že ti neustále podsouvám onu pitomou čtenářku (kterou jsi popsal velmi precizně sám), jaksi provádím kýženou kritiku tvého textu.
Problém právě spočívá v tom, jestli tahle tvoje báseň, která skutečně některým uším může znít jako banální dobře zrýmovaný text, doopravdy dokáže nabídnout půdu k "zamyšlení se nad nejistotou vlastní existence ve světe, který ví, jak je, ale neřekne o tom předem." (o svých básních máš opravdu vysoké mínění, ale autorské sebevědomí je věc veskrze sympatická).
Myslím si osobně, že ne, že to tak vzletné a s takovou výpovědní hodnotou prostě není. Uvedl jsem pro to poměrně zjevné argumenty, dovolil jsem si začít ostřejší argumentací recepční. Nic víc, nic míň. Jen kritika, která není nic ve zlým, ale ani nic v dobrým.
Samozřejmě na to reaguj, ale navrhnul bych tuhle přestřelku ukončit, bylo mi vyčteno, že kritiku vedu příliš násilně, což můj úmysl nebyl. |
U příspěvku:Být správný druh |
Ondrej Kern (Občasný) - 12.11.2007 > Nic ve zlým, nic v dobrým. Evokace čtenáře takovéhle básně svým způsobem kritikou je. Možná že ne kritikou, ale poměrně věcnou poznámkou na okraj. Snad došlo k jednomu nepochopení - text sám není psán pro čtenářku, natožpak ideální, ale při koncepci psaní díla a jeho interpretace je hledisko recipienta podstatný (a u litteorie sousloví "ideální čtenář" potkáš často, např. u článků na téma recepce lit.díla). A z tohodle úhlu pohledu ta kritika míří. To na úvod kritiky.
Stať lze vzít hopem, protože je zároveň i závěrem - Pokud se přistoupí na to hledisko příjemce díla, a ty o něm tvrdíš (na tom se shodujeme), že to je "pitomoučká čtenářka... kterou... by [stěží] napadlo takhle si dumat", tak jaksi právě v tom spočívá ta kritika. Pokud si tedy dovoluju tvrdit, že právě taková slečinka je Tvůj ideální čtenář, pak asi o básni moc nedržím. Ano, přesně jak říkáš.
Ad originalita - v tomhle případě logicky vzato nevím, ani si nedovolím vědět, ale jestli někdo nevšedně staví ohmatanou motiviku do kostry básně, je vůbec možný, aby se báseň nestala taky ohmatanou a nudnou? Jen v jednom případě, v případě ironie. Tu u tvé básně nevidím. Formálně je ta báseň jistě dobrá, o tom žádná, ale nadto už v ní nevidím nic. Bohužel, do té formální bezmála dokonalosti, se ten nulový obsah schová. Vlastně si říkám, že by tahle báseň měla mít úspěch. |
U příspěvku:Být správný druh |
Ondrej Kern (Občasný) - 12.11.2007 > Myslíš? Dobrá báseň by to měla snést. A že se pletu? Téhle možnosti se nebráním, ale zároveň zatím nic nesvědčí tomu, že tomu tak je. Jestli mě někdo vyvede z omylu, vůbec to nebude na škodu. Ale zatím mi na téhle básni vadí omšelost motivů a vykrouženost celku, která směřuje k ideální čtenářce, kterou jsem naznačil. Kdyby to napsal někdo, kdo je naprosto beznadějný, kritiku bych ani nenapsal. Ale tichotam není žádný začátečník bez špetky talentu. Naopak. Předpokládám proto, že ostřeji formulovanou kritiku snese. |
U příspěvku:mimova.modlitba |
Ondrej Kern (Občasný) - 11.11.2007 > Konečně se dostávám k odpovědím. Asi nestihnu všechny, ale vyskytly se tu otázky po dlouhé době takové, že by neměly zapadnout.
Když se spojí hlavní témata první a druhé egilovy odpovědi, vyjde z toho zajímavá věc. (Zlo)čin, realizace autorského záměru, je v tom lepším případě rafinované bourání/narušení čtenářského očekávání. Ve vzduchu visí otázka, jestli to čtenáře uspokojí a odpověď na tuhle otázku je jenom a jenom kvalita básně. A porušením čtenářova očekávání se hranice jeho očekávání nutně musí posouvat (obzvlášť, je-li báseň divná, ale dobrá.)
V celém tom básnickém procesu (zní to skoro jak teorie informace) vidím tři subjekty: autor-báseň-čtenář. Na rozdíl od Raimunda a souhlasně s Egilem si nemůžu nepřiznat důležitost čtenářské realizace. Bez ní jaksi báseň fungovat nemůže. Co se ale při téhle realizaci děje? Spatřuju v podstatě tohohle dění jakýsi "in-spirační“ proces. In-spiro, tedy "v-dechuji". Čtenář svoje vlastní čtení v-dechuje do básně. V tuhle chvíli se ale roztáčí "hermeneutický kruh", protože nemůže v-dechovat jen tak, je básní ohraničován, a tak i báseň v-dechuje sama sebe do čtenáře. Není to ale jediný hermeneutický kruh. Něco podobného se odehrává při vytvoření básně autorem (tohle je samozřejmě výrazně složitější a dostává se tu na otázku mimésis, jak ji nadhodil swedish). Tenhle kruh je kvalitativně odlišný od toho, který se točí při čtenářské realizaci. Protože ale báseň chápu jako subjekt na úrovni čtenáře+autora (i když je kvalitativně zase naprosto odlišný, protože neexistuje bez onoho v-dechování), zbyde ještě otázka, s čím se konfrontuje báseň sama. Nabízí se odpověď že s mimoliterární skutečností, nebo sama se sebou. Jestli s tím mimoliterárním, visí zase ve vzduchu další kruh, který se imanentně točí neustále. Jestli sama se sebou, pak se to dá považovat za důkaz toho, jaký konstrukt to básnění vlastně je. Že je to a) lež, lžiskutečnost b) možná alternativa skutečnosti c) alternativa paměti (tohle je vlastně hodně obecné – umenie vobec áko alternatíva pameti). Tady už ale trochu ztrácím půdu pod nohama a nechávám to otevřené.
Výtky k téhle básni jsou
Že být metakriminalistou velkou zábavu neposkytne. To je pravda. Ostatně, souvisí to mj. s tím, žes na mě nedávno, Egile, poznamenal, že pokud básník neví kudy kam, často se uchyluje k metabásnění – o slovech, řeči, básních etc. Na druhou stranu to ale taky je věc vkusu, protože i takové si své publikum dokáže najít. No a na třetí stranu – v tomhle případě (ve shodě s swedishem) je ale záhodno poukázat na žánr. V názvu je „modlitba“. A tenhle žánr báseň dodržuje.
Díky tomu ale došlo ke zmatení jazyků, protože věc se tváří jako poesie. A pokud jí je, Egil i Swedish skutečně ne náhodou postrádají ono „sémantické gesto“. V tomhle momentě to plynule přechází do druhé zásadní výtky – že báseň, místo aby byla mimická (nikde se nepíše, že to tak má být, a tak to být skutečně má) je jen mimetická. Problém téhle mimetiky ale je, že napodobuje žánr, ne něco napodobitelného. A tak nakonec skutečně dojde k zaměnění mimický-mimetický a navíc „mimetické gesto“ má jen abstraktní předmět ztrvárnení/napodobení.
Ale co když ne?
Co rozumíte pod pojmem mimetický? Ve slovníku mi nehledejte, odpověď žádám po citu…
Co když se v básni skutečně děje mimické-odrazové (není překlad!) zpodobnění?
Jaký je v tom vlastně rozdíl – mimetika x mimésis a mimetika x diegesis? |
U příspěvku:Být správný druh |
Ondrej Kern (Občasný) - 11.11.2007 > Já ne, ale Tvoje ideální čtenářka ano. |
U příspěvku:Být správný druh |
Ondrej Kern (Občasný) - 11.11.2007 > A japato? (může se stát, byl to psychický výkon vygenerovat ideální čtenářku téhle Básně...) |
U příspěvku:Lékořicové noci |
Ondrej Kern (Občasný) - 11.11.2007 > Tak jako pro holky kolem šestnácti. Lékořicová noc jako motiv je dobrý nápad, ale v celku mě to moc neuspokojilo a ta pointa mi přišla nepřesvědčivá. Přesto - čtu to znovu a hloupé mi to nepřipadá. |
U příspěvku:Lepší jsou milosti tvé nežli víno |
Ondrej Kern (Občasný) - 11.11.2007 > |
U příspěvku:Vlasy tvé jsou krásné jako šarlat |
Ondrej Kern (Občasný) - 11.11.2007 > (PS: a diskuzi jsem si přečetl teď...) |
U příspěvku:Vlasy tvé jsou krásné jako šarlat |
Ondrej Kern (Občasný) - 11.11.2007 > A když si přečtu i tu první (která se mi zdá líp napsaná), musím sám pro sebe konstatovat, že to stou Písní nebyl úplně blbý nápad. Přesto že se tam projevuje málo a že se čtenáři snadno stane, že to prostě nepochopí, protože to odkazování jako by nebylo dostatečné. A ještě jednu věc - přestože jsem si přečetl obě, moji kritiku k téhle to nemění. Ale nakonec- nezdá se mi to vlastně nijak špatné. (3-4) |
U příspěvku:Vlasy tvé jsou krásné jako šarlat |
Ondrej Kern (Občasný) - 11.11.2007 > A když to chytne dikci Písně písní a já si říkám, panečku , to by mohl být nějaký zajímavý apokryf, sklouzne to do pointy, která to ubije. Tak si to čtu znovu a zjišťuji, že se mi smysl skládá ještě míň, než předtím. Že v tom leccos nesouvisí. |
U příspěvku:Uchozená bolí |
Ondrej Kern (Občasný) - 11.11.2007 > Ta první šikmá plocha mě vlastně minula. Být to směřované na druhou stranu, myslel bych si, že to je skokanský můstek. Přesto jsem to bez mučení dočetl, protože např. 4 . a 6. jsou už tím skokem. |
U příspěvku:Být správný druh |
Ondrej Kern (Občasný) - 11.11.2007 > Och! škoda že mi není šestnáct, nejsem dívenka, nevedu deníček, nemám kluka a proto čtu poesii a dívčí romány. To by pak bylo naprosto úžasný. Říkala bych si, že v tom je zvláštní podprahovej rytmus a rýmy, jako když ptáčkům sypeš drobečky ve stromovečce. A ten styl... jak Písně večerní. |
U příspěvku:Jaro |
Ondrej Kern (Občasný) - 10.11.2007 > Svým způsobem to je půvabné. Takový "náťuk". |
U příspěvku:Pásl židle na kovralu |
Ondrej Kern (Občasný) - 8.11.2007 > Mně se to líbí stylem. Je lehký, nepřetížený. Pravda, neexperimentuje, ale odkdy je experimentování kritérium, že? |
U příspěvku:Wifi u nás na vsi |
Ondrej Kern (Občasný) - 1.11.2007 > hezký... |
U příspěvku:Pink Floyd: The Wall 1 |
Ondrej Kern (Občasný) - 29.10.2007 > Ještě jsem to nečetl celé, ale rozsahem je to na internetové vody vysloveně překladatelský počin. Doporučuju aby se nad tím ještě strhla aspoň trochu kritická vlna. |
U příspěvku:Roztouzena |
Ondrej Kern (Občasný) - 28.10.2007 > A mně se to líbí. Nic bych neřezal. Ale nejsem objektivním posuzovatelem fotky... |
U příspěvku:V noci |
Ondrej Kern (Občasný) - 28.10.2007 > Je to strašně dutý. Ale to měla ta báseň pojmenovat, hádám...; docela síla, resp. netěším se, jestli bych se měl jednou tohoto snadno uvěřitelného stavu dožít. |
U příspěvku:Obýváková party |
Ondrej Kern (Občasný) - 27.10.2007 > Je to asi jen můj problém, ale vidím v tom jen luštěnku. |
U příspěvku:Bylo jí dvacet a bála se básníků a znala Mendela [Nepoezie] |
Ondrej Kern (Občasný) - 26.10.2007 > Má to takovou příjemnou dikci. Ale nevím, jestli je ten přesah úplně zřetelný. Vlastně člověk moc neví, co si myslet a zůstává to u té přijemnosti. což není špatně. |
U příspěvku:mimova.modlitba |
Ondrej Kern (Občasný) - 24.10.2007 > Ano, jistě. A další věc je , že člověk skoro předem ví, že se to líbit nemůže s tím, že líbivosti prostě daň neplatí (právě mj. viz swedish). A nakonec to vede ke zjištění, že kdyby psal tak, aby se líbilo, kecal by sám sobě. Čiré experimentátorství to ovšem není, schovává se pod tím něco víc než slovní kombinatorika (opět viz sw.) |
U příspěvku:mimova.modlitba |
Ondrej Kern (Občasný) - 24.10.2007 > Dík. Nějak se mi nedá líbit. |
U příspěvku:Továrna na nítě |
Ondrej Kern (Občasný) - 24.10.2007 > Je to vlastně. Šílen - ý. |
U příspěvku:Robert Bly: Pro některé muže je těžké dokončit větu; Mužská práce |
Ondrej Kern (Občasný) - 24.10.2007 > Mně se to zdá skvělé. Ty překlady jsou hezky a ne úplně doslovně ekvivalentní, obrazy při přenosu z originálu neporušené, tempo (řek bych) až intuitivně přenesené a velmi příjemné. A nakonec to podtrhne ten zelený design, který má barvu jak sukno pro Robina Hooda. Jednoznačně doporučeníhodné.
(snad jen detail - připadá mi, že obraz "muži počítají" si zjednodušil příliš, i když to překladu ani originálu neškodí. Ale vzhledem k tomu zrcadlovému podání bych na tomhle místě byl čekal něco víc směrem k doslovnosti- prostě mi tam ten "účet, bankovka či (!) zobák - bill" chybí. Je to z mojí strany samozřejmě neprofesionální, ale navrhnul bych spojit ty významy podobně jak to máš ty, ale pomocí slovesa "odpočítávají". Neberu ale na zřetel rytmickou stránku.) |
U příspěvku:Pády |
Ondrej Kern (Občasný) - 24.10.2007 > Je to pohledný nápad. A řek bych tak poklidně, až rezignovaně, podaný. |
U příspěvku:mim.no1 |
Ondrej Kern (Občasný) - 24.10.2007 > Neslyšel? Sakra, tak to se moc nepovedlo.Bylo to příliš potichu nebo neartikulované? (Ad carnegie - četl jsem to maximální náhodou asi ve čtrnácti, když jsem zůstal doma ležet nemocný. A jedním dechem. A že mě to tenkrát bavilo, přesto dodneška neznám nic podbízivějšího. Je to mustrdílo...) |
U příspěvku:mim.no1 |
Ondrej Kern (Občasný) - 20.10.2007 > No jasně :) - ta je tam vysloveně od toho, aby ubohého čtenáře rušila od soustředěného čtení, ba přímo aby ho srala. To není náhoda, je to souvislost. Jakkoliv se za ni omlouvám, těší mě, že tak parádně funguje. Sorry :-D Ď. |
U příspěvku:mim.no1 |
Ondrej Kern (Občasný) - 20.10.2007 > Odpudivé... to platí. Osobní? Pro protagonistu určitě (s ním se ale neztotožňuju, není to žádný můj výlev) Nevím, jak vysoko ji mám klást. Nad tím jsem se opravdu nezamýšlel. Ale to, čeho se má dotýkat, svým způsobem odporné je, nemůžu to tudíž přikrášlovat poetickýma zaumnostma, aby se to líbilo. PS: Co myslíš smyčkou? |
U příspěvku:Ani otčenáš |
Ondrej Kern (Občasný) - 18.10.2007 > Řek bych, že ne. Mají nejspíš co dělat, aby vůbec byly. :) |