protiklady dav/intimita a realita/sen se tu zajímavě prostupují a znejasňují (soukromá hrůza

je o tolik kultivovanější)

já bych ani neřekl metapoetické, za metapoetická by se co do svého konvenčního významu dala považovat jen některá jednotlivá slova, kdyby jen v daném kontextu nebyla zbavena všech svých privilegií vyšší třídy a nebyla vržena zpět do chaosémiotického prostoru, který se jimi jindy marně snažíme vykolíkovat. čili mi to připadá poetické par excellence.

v jednoduchosti je síla (jednoduchý neznamená primitivní, nýbrž oproštěný od balastu)

tentokrát Ti závidím i název :-)

cynismus - cesta k znovunalezení řádu v současném umění/světě?

zatím jen jednou nohou... díky

chápu a přeji brzký návrat křídel do nesněnosti 

jako dopis raději neodesílat! (i když andělé, jak zpívá klasik, co chtějí, vědí o člověku, mají na to kartotéku)

název tomu dává korunu

slůvko rámec mi tam trochu drhne, ale jinak...

když jsem se včera nad ránem vracel domů, bylo to tak :-)

jinak: dobře fungující obraznost

válka je dobrou příležitostí k poetickému zhodnocení vztahu člověka a krajiny, neboť je tak umenšeno nebezpečí sentimentalismu (který u tebe ovšem, jak víme, nehrozí ani jinak)

ovšem na druhou stranu je těžké se tu vystříhat dutému patosu - a to se ti podařilo

trochu bych polemizoval s raimundem, děje jsou tu přítomny a působivě zvýznamněny   

je to krátký text, jmenuje se Rackové (alespoň myslím, je to tak na 90%); myslím, že existuje ve dvou verzích, veršované a v próze; skoro určitě je v prvním svazku Sebraných spisů (Básnění)

téma je nevyčerpatelné, básník neunavitelný a čtenáři si mohou díky dennímu limitu publikací trochu odpočinout :-)

neotřelý pohled na jeden z národních sportů...

sám nevím, kdy jsem byl naposled v lese jen tak

neřku-li vzývat soumrak

napsané je to zručně a nápaditě

snad se to jen v polovině trochu moc láme (jistě záměrně, ale přece jen trochu moc)

není to špatně napsané, ale je to celkem o ničem

vícerozměrné stromy agorafobie atd. atd. ... můj ty bože!

o tom pánovi si asi zjistím víc

a tobě vřelý dík

jako "taková spíš" lyrička se mi líbíš víc než jako danadaivistka

dokonce hodně

samotné obrazy jsou působivé, ale ještě působivější je to, co se odehrává mezi nimi

možná malinko překombinované (zejm. druhá strofa mi z toho poněkud vyčuhuje)

z toho, co jsem od tebe četl, zatím nejlepší

nevytkl bych asi nic

chválím plastičnost a kompaktnost podvečerní scenérie a její nenásilné zmetaforizování do minidramatu takměř existenciálního

obrázek pěkný.

vybavuje se mi (možná ne zcela přesně): sundal jsem racka jako láhev z poličky a napil se jeho vzácného chladu (b.hrabal).

takhle nějak kdybys to zkusila...