Tvé další možnosti
Pomůžeme, poradíme
ta struktura je tak "perfektně organizovaná", až mi vyznívá bezmála parodicky... :-)
nic nechybí - situace, evokace kulis - empirie (+nezbytnost přirovnání) -, asociace → raz dva tři reflexe-přesah...
Ale vlastně je to celkem milé... :-)
tenhle tvůj přístup k publikování tiskem je mi dost sympatický — v dnešní době, kdy si tu sbírku prostě každý musí vydat! A připadat si jako spisovatel... Přitom je to tak zdánlivé – i o těch nejvýraznějších debutech po roce už skoro neslyšíš... Trpělivost, to je ono...
Co se týče tvé tvorby, myslím si, že kdyby z těch několika set textů, co máš v šuplíku, bylo vybraných takových 40 nejlepších, mohla by z toho být hodně zajímavá záležitost...
____
a Tvaru se nebát.. piorecký je těžká šmíra - neví o čem mluví.. ale ze židle mě onehdá trochu nadzdvih..
to je, v prvním plánu, taková dost konkrétní vize - si to představ: epikleptické cukání na zemi, jako by člověk chtěl vo--- svůj vlastní stín...
v podstatě manifestace smrti, alespoň já to tak, poměrně intenzivně, vnímám...
dík..
...pro mě příliš snadné...; vysvětlím – takovýhle styl poetiky vyžaduje "něco navíc", jakousi zvláštní podmanivost, naléhavost, překvapivost... Má to Petr Hruška ve svých nejlepších textech, pak ten jeden Lotyš – Janis (nevím jak dál:-), Borkovec v textu Gauč; setkal jsem se s tím u několika Poláků... Ty všechny texty si pamatuji, protože je v nich přtomné jakési neopakovatelné jádro. Jsou výrazné. Svým způsobem podstatné. Ostře ohraničené; nejde je psát "furt pryč" – jeden takový, a dost.
Tohle zde je trochu málo:
situace → nostalgiinesoucí reálie → pointa (syntéza).
Ale nedá se říct, že by text by špatný, vlastně, co mu konkrétně vytknout.. Vše je celkem na svém místě, ano, moje představa "básnické anekdoty" je naplněna. A přesto...
probůh, jen jsi to neber osobně - viděli jsme se třikrát v životě - a vzpomínám si, že jsme si to byla příjemná setkání..
ne naštvanej, možná trochu agresivní a možná trochu kladivem ;)
a takhle po netu vztahovačnej jsem ;)
to je i důvod, proč už se pokouším podobným debatám vyhýbat..
ano, v jednom s tebou musím souhlasit: označení "romantická vize" není úplně výstižné (a nebudu hledat náhradní adjektiva, i když se jich nabízí hned několik).
a opravdu toho nechme.. míjíme se, každý v podstatě manifestujeme to svoje - ty se mnou v podstatě též nepolemizuješ, pouze se vymezuješ - proti čemu vlastně..a já dělám něco dost podobného. nemá to takto smysl.
a o metafyzice vím, věř mi, dost (možná ne tolik jako ty, ale i tak - dost na to, abych si dovolil užívat odvozený pojem)..
..spíš někdy po letech sednout a pokecat o tom, vést skutečný rozhovor, ne si každej mlejt to svoje..
Co ti na to říct... nejsi tady jediný, kdo má VŠ zkoušku z filozofie (nicméně ty jsi jediný, kdo se tím tak zoufale ohání; tvoje reakce na kritické poznámky, ať už jakékoli a od kohokoli, v sobě skoro pokaždé skrývají osten, namířený proti hodnotícímu - to je to jediné, v čem u tebe vnímám tvůrčí pochybnost, ať už jakkoli nepřiznanou - viz. vaše "povznesené" reakce, mistře).
Pojem "osobní metafyzika" byl pro mě v rámci poezie vždycky naprosto zásadní - použil jsem ho při rozhovorech s výrazně sofostikovanějšími entitami, než jsi ty. A každý chápal, nikdo neměl problém. Doufám, že tvoje "nechápání" je alespoň do určité míry hrané, protože jinak nevím. Myslel jsem, že se bavím s inteligentním člověkem, který zná základní význam daného slova a dokáže si jej přenést.
-- a pojem demagogie - ve smyslu, jak jej zde užívám - je cosi nehybného, co z potenciálně pružného systému nutně činí ideologii. Tím mám na mysli např. tvou co tě pamatuji statickou a romantickou vizi "básníka" - vizi, která je plná klišé a schémat a z níž potom rostou plytkosti tohoto typu:
"Pokud najdeš ono "za", víš o zdroji, nač bys okukoval parádivce, kteří věří ve vlastní originalitu svých objevů pro světové básnictví? Spíš nevěří sami v sebe, v to, že pokud budou hledat v sobě do hloubek, dojít za své "ego", vše uvolnit, dojdou dost hluboko aby uměli vyjádřit to, co si přejí. A oč víc by mělo jít, než tímto oslovit druhého, čtenáře. Není na tom nic tak "ohromujícího", básníka jsem měl vždy přecitlivělou strunu, která může občas vydat nádherný zvuk, pokud je obdarována milostí a je pozorná. Stejně jako v mystice, báseň hodná vážnosti a lehkosti jde z hloubi sama, nepotřebuje "vývoj" - vývoj, je omyl ega, rozumování."
Nezlob se, ale s něčím takovým nemůžu, anebo spíš nechci, polemizovat. Už toho mám skutečně plné zuby. Uzavřeme to - je to oboustranná ztráta času.
A svůj oduševnělý a široký úsměv, prosím, věnuj někomu jinému. Já o tvé "vědoucí" úsměvy nestojím.
nevím, nečetl jsem, co ti psal Lyryk.
pojem ideologie používám v přeneseném slova smyslu. pro systém, říkejme mu třeba osobní metafyzika (v tomto případě evidentně nereflektovaný), v jehož jádru tkví - zde nevědomé - dogma.
vyvstalá "otevřenost světu" je tak čistou iluzí.
ne, nemůžem si porozumět - už jen z toho důvodu, že tvoje rétorika mě zcela míjí.
je založena v ideologii, kterou nebudu komentovat.
neuvažuješ systematicky. mícháš pojmy do tendenčního koktejlu.
i každému rozboru díla, který nebude planý, musí předcházet intuitivní předporozumění textu. literární analýzu, která pak následuje, můžeš považovat za zbytečnou či smysluplnou, to je věcí postoje, ale se samotným procesem psaní nesměšovat (což přesně děláš! → "když rozumuješ nad čtením, rozumuješ i nad psaním", sorry, ale to je naprostá pitomost) - lit. rozbor je nadstavba, kdy do té intuitivně vstřebávané mnohoznačnosti začneš stavět lešení slov.
ale ne...
jen snad - bylo hned několik bodů z toho, cos napsal, co mě lehce zdvihlo ze židle. co ty víš o mých tvůrčích principech? vidíš mi pod ruce, když píšu? ať je to jakkoli, tak nejdůležitější při procesu tvorby je pro mě stále intuice, vyrůstající z různých aktuálních vizí - tak to bylo, je a dokud to tak bude, pak budu psát.
a přesto - ty i fis se tváříte vědoucně a neustále a suverénně (a naprosto mylně, o to však přesvědčeněji) mi podsuváte, jak že to vlastně píšu své texty. a ty - to tvoje negativní vymezování se... nějak už mě to neba. je to pořád dokola.
třeba o tom někdy hodíme řeč. takhle přes net stěží najdem rovinu pro konstruktivní dialog - alespoň mně už to nějak nejde.
ok, nic ve zlém. úsměv vracím.
hm..
tak že se budeš odvolávat dokonce i na fise (když musíš minimálně tušit jeho pohnutky a mstivé okolnosti, za nichž jeho pamflety vznikaly), to jsem, přiznávám, nečekal.
přečti si ještě jednou moji reakci a všimni si, že jsem napsal "mělo být" s otazníkem a hned vzápětí připsal, že se jedná o "moje prizma"..
to je naposledy, co jsem reagoval na nějakou tvou věc. takovouhle snůžku duchovní malosti a demagogie, cos předvedl ve své reakci... je mi z toho zle.
piš si, jak chceš.
ok, "vyhrál jsi". čau.
"Nemyslím, že by texty Lin měli styčné prostory s tvým psaním. A ohledně tvého čtení textů nemám tušení."
Nechápu, jak to souvisí s tím, co jsem ti napsal.
Dokážu ocenit i text, pokud ho považuji za dobrý, který se zcela míjí s mými tvůrčími principy. Netuším, proč ve své reakci určuješ moje čtenářské kompetence (ano, kamsi do míst, odkud je tvůj text prakticky nenapadnutelný). Pocítil jsi někdy nad svým psaním pochybnost (která je živnou půdou pro jakýkoli vývoj)? Reaguješ vztahovačně, přesouváš do osobní roviny. To mi přijde opravdu zbytečné.
Nebudu hodnotit tvůj text.
A nejen proto, že končí tam, kde texty, které mě zajímají, většinou začínají. Moudrým, těm stačí být, to jistě, ale pro mladé a pitomé (jako jsem třeba já..) by bytí mělo mít(?) podobu boje, konfliktu, pochyby, a prostota a přímočarost tohohle textu mi přijde nezasloužená, předčasná.
Jistě, čistě a pouze moje prizma..., ale to se snad rozumí samo sebou, nepokouším se o nadosobní soudy; každopádně - nevztahuj tuto mou reakci na mé psaní, což děláš skoro pokaždé (takže - vynech ve své reakci na tuto mou odpověď své obvyklé písně začínající "tvoje šroubované metafory" - o mém psaní se zde totiž nebavíme).
ptal se tě někdo na něco?
ne tak se nevtírej,
anonyme.
nechtělo by to už někam ukročit/vykročit? přijde mi, že se točíš na místě..