Nevím. Já už delší dobou u tebe vidím - i ty příběhy. Což je občas v básni docela svátek, najít příběh:) - Já myslím, že tohle umíš. Nebo povídku. Ale drámo je takovej méně bolestivej přechod mezi tím:) A přitom samozřejmě těžkej.

Líbí se mi to, leč se sestupnou tendencí.

připomíná mi to nějak radku denemarkovou.

asi že mám pořád pocit, že máěšš to gesto a mohla bys zkusit nějakej dramatickej text...

Trochu neasertivní, alibistickej názor. Nicméně na něj máš plný právo, stejně jako já na svůj, pokud ho zformuluju slušně, což se myslím stalo.

Mohla bych napsat nelíbí, ale to by přesně nevyjádřilo můj pocit, z toho textu. Když se mě něco nechytá a vůbec to ve mě neulpí, čtu si to nahlas. Tvůj text při takovém přečtení může vypadat zajímavě. - Problém je, že to na mě působí jako pouhý shluk slov, poskládaných s jistou zkušeností - ale chybí tomu energie, emoce i  třeba nějaká výpověĎ. Ale vypadá to dobře a složitě - má to teda poměrně dost fanoušků, pochopitelně. Takhle to vidím.

Ne nutně.

nemám pocit, že vytváříš něco tak významného, aby stálo za to nějak soustavně bojovat. a já proti tobě nebojuju. - občas čtu texty a vyjadřuju se k nim.

prostě nic než (prázdná) slova.

Pro někoho je to banalita, pro někoho součást životního stylu.

Ale já s tebou nechci o ničem diskutovat, tak bych to tímhle s dovolením uzavřela.

Jako bys měl patent na osmdesátá léta. Já myslím, z vlastní zkušenosti i studia, že se životní styl změnil významně. Napsala jsem ti i oblasti, ve kterých se tak stalo, napadají mě takové břitké příklady jako jídlo (dnes jíme přece jen o něco zdravěji a rozhodně pestřeji, srovnej třeba nabídku ovoce a zeleniny v obchodech), depilace (co by ti asi řekl chlápek v roce 1985, kdybys mu doporučil, že by si měl vyholit podpaží? Kam by tě poslal, co myslíš?), zakládání rodiny (tehdy vdávat se v 25 bylo pozdě, dnes se z nejrůznějších důvodů posouvá na ještě pozdější dobu).

Ať už jsi chtěl říct cokoli o čemkoli – tenhle text pro mě fatálně sráží absolutní nesouvislost a nesrozumitelnost. Vůbec jsem nepochopila, oč ti šlo. Asi to z tebe prostě muselo ven.

Obhajovals sovětskou okupaci jako “dobrotivou” – a následně jsi vyjmenoval i některé její aspekty – asi jako žena, promlouvající o svém hodném manželovi, který ji sice nepouští mezi lidi, občas ji propleskne a souloží s ní dle vlastního uvážení bez ohledu na její názor – ale zas má pravidelnou stravu a kde spát…

Dějiny každodennosti a přímá svědectví obyčejných smrtelníků o době, kterou zažili, jsou moc prima. Ale je třeba jim dát nějaký řád. Možná by ti v tomhle smyslu byla užitečná knížka Arnošta Hermana Nad městem zářily hvězdy, protože tohle o jiné době zvládl velice podrobně a plasticky. Není to žádný literární skvost, ale jako výpověď to je velmi dobré a přístupné.

Stejně jako peří i mě překvapilo, jak přízemně a vlastně maloměšťácky se tu ty, člověk esoterický, prezentuješ. Zaujala mě logika – nic moc špatnýho se nedělo, protože nikomu v mým okolí se nic moc špatnýho nedělo. Přiznáš pár perzekuovaných, k nimž se ale “nešlo přidat” – a pak zmíníš ten zbytek, nucený prožít podstatnou část života v přetvářce. – Připomíná mi to jeden osobní zážitek, vlastně velice banální. – V roce 1989 mi bylo 9 a mému bratrovi o rok víc. A už tehdy - možná i o chvíli dřív - mému otci v podniku vyhrožovali, že pokud chce, abychom studovali, ať počítá s tím, že bude muset do strany. Tomu se u vás říká dobrotivost? U nás ne.

Někdy i vysloveně manipuluješ skutečností. Možná nechtěně, prostě vidíš pořád jako před dvaceti lety jen ta svoje humna, kde se nic nezměnilo. My ostatní se jinak oblékáme, jinak jíme, jinak bydlíme, nakupujeme, jinak trávíme volný čas, jinak si budujeme kariéru a rodinný život.

a teď eště prosím o starých dělnících!

Je to takovéé pěknéé pražskéé a poklesléé ;)

čistej průměr

Zaujal mě ten sklon k inverzi - s tím jsem se už setkala, je tam inverze, nebude to poezie?.))

Kdo nekrčí Evu je výborná otázka...

Jinak je to jakejsi slovní tik, nebo co...