Déčko si to jistě zaslouží.

Máš takovej metaforickej, bohatej, obraznej jazyk -a  občas dojde i na to, že jsou ty obrazy, metafory povrchní a mělký.

A pak pravidelně hrubky ve skloňování zájmen (4.pády) - není mi úplně jasný, jestli to robíš schválně a cíleně, nebo ne.

Já myslim, že to je hned. Nedávno jsem třeba načítala spoustu věcí o Kunderovi (Milanovi, he), u každýho textu o něm se muselo poznamenat, že jeho věci původně francouzský v  češtině téměř nejsou, že si to chce přeložit všechno sám, protože je tomu nejblíž. A hned nastala polemika, jestli on si to vůbec může sám přeložit do češtiny, což je řeč, kterou on už 30 let nežije, s níž nemá živej kontakt... Jeden by myslel, že to půjde, když i k francouzštině musí mít logicky odstup - ale překladatel (Viktor Janiš???) dokládal na některých příkladech z těch přeložených esejů, že už mu to prostě stoprocentně nejde.

Vždycky se mi taky vybaví Klíč je pod rohožkou, kde hlavního hrdinu po návratu z emigrace vytáčí, že se najednou říká, že je něco (někdo,a le nakonec všechno) V POHODĚ. Že to je nějakej novej výstřelek, kterýmu nerozumí a  nezní mu česky. Nevím, nedávno se mi to vybavilo u nějakýho filmu z těch let, poměrně konzervativního, kde tu pohodu měli taky.  

Ale roští je krásný slovo! Mně to přímo evokuje ten cikánskej způsob grilování slepic, ukrást, zabít, obalit hlínou a dát péct do ohně... Joj. Slepice se teda negrilujou, ale polívka slepičí běžná je, třeba u lidí, co nenakupujou v supermarketu a ty slepice chovaj, bo znaj někoho, kdo je chová...

já jsem zas - zdá se - nebezpečná v přihrávce...

Nebo by bylo hezký, kdyby to bylo zhudebněno Skrytým půvabem byrokracie...  Trochu mi nad tím zůstává rozum dtát_

Já jsem při čtení zažívala intenzivní pocity trapnosti.

Ze školy jsem zvyklá říkat řádku v básni verš. Verš nemusí být nutně nějaký uzavřený myšlenkový či jiný celek, protože pak by se třeba jedna básnička mohla skládat i z jednoho dvou veršů, což je blbost.

Z výše uvedeného taky vlastně vyplývá, že ti šlo jen o tu jazykovou stránku a bylo ti v podstatě jedno, co říkáš, jestli to má nějaký smysl. V tom případě proč ne:)

Miroslawku:)))

jako poslední vnímám ten verš, co je na konci. Jestli se nepletu, je to v tomhle případě "prší pryž". Samozřejmě si uvědomuju, že ten názor trousím do jisté míry povrchně a pro tebe to může být důležité a nezaměnitelné, já mám jne pocit, že ten text se tak precizně vzpíná k pointě - která mi ale přijde zaměnitelná a jaksi chtěná, aby tam bylo něco, co má příhodný počet slabik a utvoří příhodný rým. Je jedno co. Slyš plyš, když míč... Ale je to jen můj soukromej dojem.

Celý je to sympaticky vysoustružený a přirozeně plynoucí, až na poslední verš, ten trochu kazí

vidíš a mně se zdá, že měkce, s hrubicí.))

V tomhle případě nedočkavá nejsem.

JaR měla pravděpodobně na mysli, že tenhle příběh vypráví dítě - což snad nepopřeš. Dětský vypravěč = specifické jazykové prostředky, nazírání situací a tak.